Recenze rozšíření Cyberpunk 2077: Phantom Liberty. Mistr tesař zpět ve formě
Michal Maliarov
28. října 202319:24
Už je to dobrých pár let, co se na trhu objevil všemi okopávaný Cyberpunk 2077 a stejně tak dlouho trvalo, než fanoušci začali hru opravdu milovat. Je rozšíření Phantom Liberty pověstným zlatým hřebem?
Vstup očekávaného Cyberpunku na scénu v roce 2020 si pravděpodobně pamatuje každý. Hit od mistrů žánru s velkými ambicemi, ale těžkými porodními bolestmi, které trvaly přes dva roky. Otevřený svět byl mrtvý, průzkum prostředí nebyl o nic lákavější, mnohé prvky hratelnosti buď nefungovaly vůbec, nebo kostrbatě. Verze pro PlayStation 4 byla téměř nehratelná. Slavné studio CD Projekt těžce narazilo, na svůj původ však nezapomnělo. Slíbilo opravy, vylepšení, novinky. Osobně jsem s nostalgickými vzpomínkami na dlouho cestu hry No Man's Sky rozhodl vyčkat a doufal. A nedoufal jsem zbytečně.
Fantom přináší vytoužený kyberpunkový vibe
Po třech letech se konečně dostavily slíbené opravy, které nepřekvapivě korespondovaly s vydáním první a jediné placené expanze s názvem Phantom Liberty. A rozhodně se nejedná o obyčejný kosmetický boost vzhledu, jak se mnozí domnívali. CD Projekt přepracoval prakticky celé jádro hry a přidal nové prvky, které výsledný zážitek přibližují velmi blízko tomu, co si fanoušci vysnili. Není to ideální, ale ten rozdíl...
Než se vrhnu do samotného příběhu Phantom Liberty, rád bych vypíchl pár chuťovek, které přinesl Update 2.0 a expanze. Především jde o nový systém dovedností a perků, co byl překopán od základu. V původním Cyberpunku byl strom schopností víceméně chaotickým labyrintem vylepšení, která hráč fyzicky cítil jen minimálně. Ačkoliv to možná vypadalo jako propracovaný systém, všudypřítomná poskakující procenta situaci rozhodně nezjednodušovala. Ba co více, nikdy jsem necítil, že má postava opravdu sílí a postupuje. Nyní je systém zjednodušený a má mnohem větší dopad na výsledný styl hraní, o čemž jde v RPG hrách především. Nové dovednosti, co si odemykáte jsou navíc podpořeny pasivními perky a novými implantáty, což dohromady tvoří velmi ucelený způsob, jak si ze svého V vyrobit mašinu na zabíjení dle představ.
Konečně jsme se dočkali smysluplného "wanted" systému, díky kterému vám strážci zákona nejednou zatopí, a to včetně pořádně akčních honiček
Schopnosti jsou možná občas až příliš napojené na statistiky, oživují ale vývoj postavy během příběhu. Vše je navíc spojeno na mnohem smysluplnějšími nepovinnými misemi a questy, neboli tzv. gigs. Teď nejde jen o ztrátu času, ale mise nabízí velmi cenné zkušenosti a nové přírůstky do arzenálu, které opravdu využijete. Navíc rozšiřují příběhy NPC postav, které potkáte v Night City. Město rázem ožívá.
Konečně to žije
CD Projekt během posledních pár let neustále piplal různorodé herní mechanismy, a je to znát. Především změny atmosféry na herní mapě jsou často velmi razantní. Chodci a vozidla nyní reagují na chaos kolem o dost přesvědčivěji. Konečně jsme se dočkali smysluplného "wanted" systému, díky kterému vám strážci zákona nejednou zatopí, a to včetně pořádně akčních honiček. Nenechte se zmást, AI je stále dost tupá, ale rozhodně má člověk z pletek se zákonem mnohem lepší pocit. Když se během některých z misí něco semele a hráč rázem musí na ulicích reagovat na nečekanou situaci, konečně si začnete své bláznění v Night City náležitě užívat.
I přes razantní skok dopředu jsou tu však stále znát nedostatky let minulých. Hlavní příběh zůstal prakticky beze změny, což hráče občas lehce omezuje, především s přihlédnutím k inovacím, které do hry přibyly. Souboje nablízko stále nejsou tak propracované a vypiplané jako přestřelky, ačkoliv z vás teď může být mnohem hbitější parkourista díky novým schopnostem a vylepšenému ovládání. Člověk má zkrátka pocit, že hře občas něco ujede, snaha se ale zatraceně cení.
Souboje nablízko stále nejsou tak propracované a vypiplané jako přestřelky, ačkoliv z vás teď může být mnohem hbitější parkourista díky novým schopnostem a vylepšenému ovládání
Na druhou stranu Phantom Liberty ukazuje plný potenciál Cyberpunku. Expanze přináší nový příběh zasazený do čtvrti Dogtown, zcela nové části mapy, ovládané vojenským diktátorem Kurtem Hansenem. Kontrast mezi futuristickými mrakodrapy a rozpadajícími se čtvrtěmi vytváří vizuálně nádherné prostředí a skvěle strukturovaný otevřený svět Dogtownu pro mě fungoval mnohem lépe než staré dobré Night City, i když tu nedávají až takový smysl vozidla a s V budete spíše pobíhat po malých úzkých uličkách. Gigs jsou tu o dost složitější, narazíte ale na spoustu zajímavých postav a poutavých příběhů. Dostali jsme přesně to, po čem jsem toužil v původní hře.
Samozřejmostí je Idris Elba v roli Solomona Reeda, který se přidává k hvězdnému obsazení po bok Keanu Reevese, osobně mi ale přišla celá řada postav v příběhu mnohem zajímavějších (teď nevím, zda je to skvělé, nebo naopak). Příběh rozhodně nehodlám spoilerovat, z naprosto klasické mise "zachraňme prezidentku a možná i vlastní kůži" se ale po nějakém čase stává propletený příběh plný špionážních kliček, zrad a nečekaných zvratů. Příběh na mě působil mnohem celistvěji a některé momenty, jako třeba párty v penthousu místního hotelu, mi v hlavě zvoní doteď.
Nejhezčí hra současnosti?
O tom, že bude Cyberpunk 2077 vizuální perlou asi pochyboval málokdo. Poté, co se usadil prach technických mindfucků, bugů a grafických chyb a CD Projekt dokázal ukočírovat vizuální kabátek do současné, víceméně bezproblémové podoby, mohli jsme se konečně pořádně rozhlédnout kolem. A že bylo na co koukat.
Cyberpunk 2077 a s ním i Phantom Liberty je pravděpodobně nejlépe vypadající hrou současnosti. A to musím uznat, že titul vypadal skvěle už dříve, s tradičním ray tracingem a minulou generací technologie DLSS. Po vizuálním updatu a vydání hry na konzole nové generace hra poskočila o pořádný kus dál a neonově zářící ulice Night City zdobily většinu sociálních sítí a herních fór náruživých fotografů.
Pak ale přišla Nvidia s nejnovější generací plnohodnotného ray tracingu (tzv. path tracing) a nejnovější verzí DLSS 3.5, samozřejmě pouze pro grafické karty z rodiny RTX 4XXX. Path tracing hru posunul víceméně na úroveň moderních CGI filmečků a poprvé jsem opravdu pochopil, jak důležité je pro věrohodně působící herní svět správné hloubkové nasvícení scény. Některé procházky městem mi doteď vyráží dech, a to jsem v herní branži ledacos zažil. Situaci hodně pomáhá i nejnovější DLSS, která díky zapojení umělé inteligence udržuje stabilní vysokou snímkovací frekvenci bez ztráty kvality, tudíž jsem neměl problém rozběhnout titul na plné detaily a se zapnutým path tracingem na nejnovějším herním notebooku Asus Zephyrus s grafickou kartou Nvidia GeForce RTX 4060 a snímková frekvence se oproti původní generaci DLSS občas pohybovala v dvojnásobných číslech přes hranici 60FPS. Bez zapnutého Overdrive režimu (tedy s klasickým ray tracingem) neměla hra problém poskočit na více jak 100FPS.
Stejně si mohu pošmáknout i nad zvukovým doprovodem. Dialogy jsou již tradičně na filmové úrovni, Night City má svůj neopakovatelný ruch a rozhodně doporučuji skočit na Spotify a poslechnout si oficiální soundtrack v čele s novou tématickou skladbou od Dawida Podsiadło.
Verdikt
Největším problémem Phantom Liberty je fakt, že jde o jedinou expanzi pro Cyberpunk. Když hra konečně začala vystrkovat drápky a ukazovat svůj potenciál, jsme z této slibné cesty vytrženi. Přitom Night City skrývá tolik příběhů. Je škoda, že se hra dostala do tak skvělého stavu víceméně na konci své příběhové cesty, a o to více začínám přemýšlet o pokračování. Jde o hořkosladké rozloučení, ale také si musíme uvědomit, že se CD Projektu konečně podařilo vytvořit neuvěřitelné sci-fi RPG, které nám celou tu dobu slibovalo. Trvalo to, ale důležitý je výsledek. A ten si nemůžete nechat ujít.
Hra byla recenzována na herním notebooku Asus Zephyrus G16 s grafickou kartou Nvidia GeForce RTX 4060 a herní sestavě Asus ROG Strix s grafickou kartou Nvidia GeForce RTX 4080.