Dojmy z nadějné české hry Silica. Strategická FPS připomínající Dunu od Bohemia Interactive
V rámci programu Bohemia Incubation vypustil český gigant do předběžného přístupu novou hru. Silica připomíná Dunu a vydává se do žánru hybridu FPS a strategie.
Češi nevydávají moc velkých her a proto není divu, že když Bohemia Interactive něco oznámí, rychle se to rozkřikne po celé republice. Silica však není klasickou hrou vydavatelství, pochází z programu Bohemia Incubation, což znamená, že ji tvoří někdo mimo studio, v tomto případě Martin Melichárek, a Bohemka to pomůže dodělat a dofinancovat.
Silica však působí na první pohled velmi rozpačitě. Je to kombinace žánru FPS a strategie a hry z tohoto žánru no… často nebývají ani dobrou FPS, ani dobrou strategií. Při hraní Silicy snadno pochopíte proč, nicméně potenciál zde stále je.
Sci-fi výcuc všeho
Příběh je směsicí tolika věci dohromady, že máte pocit, že ho snad vygenerovalo AI nebo si dal autor sci-fi maraton a šlehl si trochu LSD. Když to řeknu lidsky a ve zkratce, nový vynález umožnil lidem cestovat po vesmíru a založit kolonii Centauri. Po nejrůznějších příhodách pak byla nalezena pouštní planeta Baltarus, na které se nachází prvek Balterium. O ten se perou lidé ze Země s lidmi z Centauri a navíc je napadají mimozemšťané z planety Baltarus samotné.
Kdo ovládá Balterium, ten ovládá vesmír. Hra připomíná Dunu každým coulem, jelikož vaším cílem je Balterium těžit. Moc ho na Zemi potažmo Centauri asi nedovezete, protože ho rovnou využijete ve válce, ale holt když ho chtějí, at si ho jdou těžit sami.
Mimozemšťané žádný úvod nedostali. Balterium je moc nezajímá a spíš je štve, že jim někdo seká vzácné kovy na jejich písečku. Inspirovaní možná kombinací mořských potvor, písečníky a popřípadě Swarm z Gears of War, jsou hnusní a umí se zakopávat do země.
Vytěžíme planetu
Hra obsahuje tři režimy, a to Prospektor, Strategy a Arena. Prospektor je primárně tutoriál. Hrajete za pěšáka, prozkoumáváte planetu, vraždíte brouky, a pak se dostanete do obranného souboje, který jsem ani na třetí pokus nedohrál, a tak jsem se radši vrhnul na to hlavní, a to Strategy.
Strategický režim vám dá možnost, zda chcete být Infantry nebo Commander. Rozdíl je v tom, že bud jste pinčlem, tedy specifickou jednotkou, se kterou střílíte. Nebo jste znášející se entita, která vše ovládá. Řekněme si nejdřív o taktické části. Jedná se o typickou real-time strategii, kde získáváte suroviny, stavíte další budovy a verbujete jednotky.
Vše je okleštěno, aby bylo co nejjednodušší. Jako lidé těžíte pouze Balterium pomocí takzvaných Harvesterů. Gigantická vozidla schopná poměřovat se s prdítkem Jawů si dávají načas, ale jsou schopna přivést tisíce surovin. Pochopitelně hra je hodně o tom, že se je ideálně snažíte nepříteli zničit, a jak možná hádáte, zdroje nejsou bezedné. Tím vás hra nutí expandovat, dostávat se blíž k soupeři a ohrozit nejen své jednotky, ale hlavně Harvestery.
Mimozemšťané se v základních mechanikách liší zejména tím, že netěží Balterium, pouze používají Shrimps (jo, krevety…) na získávání jakési biologické masy. Expandují podobně, ale z hnízda musíte udělat sít za pomocí nodů a biologických skladišť, ať Shrimps nemusí cestovat přes celou mapu a zatímco Harvesterů je pár a není snadné je zničit, krevet jsou desítky a zastřelíte je jak nic.
Střílíme a kousáme
Boj je alfou a omegou a zároveň hlavním úrazovým bodem. Nad vojáky máte jen částečnou kontrolu, můžete je někam posílat a nemůžete jim dát rozkaz útočit, oni střílí sami. Lidé, kteří mají pouze střelecké jednotky, mají alespoň taktiku rozmístění vojáků na strategické polohy. I tak ale svoboda vojáků ve střílení způsobila například to, že můj sexy úderný tým tanků byl vysekaný, když se můj gigantický siege tank rozhodl střílet v nejhorší možný moment a dal jeden z nejbrutálnějších killů do vlastních řad v historii. Mám velkou armádu… a je to pryč!
Na tomto systému je nejhorší to, že nemůžete nepřátelského vojáka označit na odstřel a své jednotky jen posíláte na místo. Zejména u rychlých vozů je to fakt otrava, ti utíkají pořád. Hrát za mimozemšťany může být v tomhle horror. Neustále musíte klikat tak, aby k tomu stroji došli, protože ano, oni nejradši kousají.
A do třetice UI je jeden velký děs, hra vám moc neporadí a vše je malé. Vyznat se na mapě připomíná hru "Hledá se Valdo", jen hledáte ztracené vojáčky a odporné brouky. Najít herní menu je nejsnazší s mikroskopem a na nějaké užitečné tooltipy se zkrátka moc nehraje. Zejména při hraní za brouky jsem nesnášel stavění nodů, jelikož jsou prťavé a snadno přehlédnutelné.
Ztracen v poušti
Režim Infantry pak trpí všeličím. Nejhorším problémem je velikost mapy. Jste v obrovské poušti a nepřítel je třeba pár kilometrů daleko. Zda můžete použít nějaké auto záleží na tom, zda ho velitel vůbec postaví. Sice v praxi prostě přijdete k autu/tanku či jako mimozemšťan k většímu ufounovi a zmáčknete tlačítko. Ale musí tam něco takového být. Stalo se mi, že jsem 12 minut pochodoval pouští jako pěšák, aby mě mimozemšťané zabili do půl minuty. A k tomu hraje šílená epická hudba, ze které hrabe a jen doufáte, že v plné hře se repertoár více obohatí.
Boj je přitom zjednodušený a kvůli tomu příliš nechytne. Za pěšáka zklame, že máte jen jednu zbraň a ne moc možností, za tank zase nemůžete mířit a ovládání je dost arkádové a trochu těžkopádné. Hra má bugy na každém kroku a je z ní cítit, že je to přeci jen strategie. Takže to dopadne tak, že masíte mimozemšťana zezadu, aniž by si vás všiml, protože byl odvelen jinam.
Poslední režim Areny je vlastně jen totální masakr na malém bojovém poli. Na vyřádění dobrý, tahoun to asi nebude. Ale je fajn, že tam otestujete věci, ke kterým se běžně nedostanete.
Verdikt
Silica působí v předběžném přístupu nemastně a neslaně. Základní mechaniky docela baví, vše však působí poněkud nedodělaně a nehraje moc dobře dohromady. Hra mě překvapivě docela bavila, přesto neohromí ani jako střílečka, ani jako strategie. Stále je to naštěstí předběžný přístup a hodně věcí se třeba zlepší.