Tears of the Kingdom je na světě a vypadá to na další obrovský úspěch. Ostatně nic jiného jsme ani nečekali. Čím to ale vlastně je?
The Legend of Zelda je kultovní hrou, pro mnohé dokonce jednou z nejlepších v historii. Takové názory bych sice mírnil, nicméně hledat výraznější nedostatky je poměrně složitá práce. Nintendo v roce 2017 nastavilo s Breath of the Wild novou laťku nejenom pro samotnou konzoli, ale rovněž pro žánr akčních adventur s otevřeným světem. Titul posbíral tisíce pochvalných hodnocení, desítky prestižních ocenění a rovněž úctyhodná čísla 97 respektive 8,7 na Metacritic, což už rozhodně něco znamená.
Po šesti letech přichází dlouho očekávané pokračování s podtitulem Tears of the Kingdom a nikdo nepochybuje o tom, že půjde opět o nekompromisní hit, prodejní trhák a kandidáta na hru roku, možná i více. Nintendo zkrátka umí a ví kam zacílit. V čem ovšem tkví kouzlo značky The Legend of Zelda? Čím je tento titul tak výjimečný a co hráčům tak neskutečně imponuje?
Statistika pro začátek
Kdo by snad o úspěchu nové Zeldy pochyboval, pro začátek se podívejme na nějaká ta aktuální čísla. Je sice pravda, že od launche uplynulo teprve několik dní, již nyní je ale jasné, jak suverénní Tears of the Kingdom je. Ve Velké Británii totiž zaznamenalo nejlepší start v roce 2023, čímž překonalo fenomén Hogwarts Legacy. A to se bavíme pouze o prodeji fyzických kopií. Berme rovněž v úvahu, že výlet do Bradavic vyšel na třech konzolích, a přesto na novou Zeldu nestačil. Zajímavostí rovněž zůstává, že za první týden se prodalo o 173 % více kusů, než zaznamenalo The Legend of Zelda: Breath of the Wild.
Podobně příznivé jsou i recenze, a to jak ty kvalifikované, tak i ty fanouškovské. Například agregátor Metacitic zaznamenává v současnou chvíli skóre 96 %, což je opět naprosto fenomenální.
Přesuňme se ale k zamyšlení, co vlastně dělá dobrodružství princezny Zeldy tak úspěšné. Co stojí za tím, že se najde takové množství nenasytných fanoušků, kteří propadají touze po silně stylizovaném dobrodružství, které na první pohled může evokovat hru pro děti.
Tak v prvé řadě je to jistojistě skvělé, a hlavně zapamatovatelné podání kouzelného příběhu, který chytí za srdce. Rozhodně dobrou zprávou je skutečnost, že nový díl Tears of the Kingdom si můžete v klidu zahrát i bez znalosti předchozích dějství. Ano, jistě budete ochuzeni o plynulou kontinuitu vyprávění, ale vývojáři vás stejně dostanou tam, kde vás budou chtít mít. Přímo doprostřed dění. V obecné rovině však můžeme rozhodně konstatovat, že příběh celé série je při podrobném zkoumání o něco komplikovanější, než by se mohlo na první pohled zdát. Platí například, že existují tři alternativní časové linie a konkrétně příběh Tears of the Kingdom se odehrává mimo ně. Ať už jste ovšem v sérii nováčci nebo máte kompletní lore nastudovaný do posledního puntíku, je nezpochybnitelné, že právě příběhová linka, prezentace celého vyprávění a atmosféra je jeden ze vztyčných bodů nejen nového dílu, ale celé série obecně.
Logická hádanka
Ruku v ruce s jedinečným podáním příběhové linky jde vždy rovněž ukázková estetická prezentace. Ta zahrnuje specificky stylizovanou grafiku, která byť působí tak trochu dětským dojmem, napomáhá v kombinaci s lidskou fantazií vytvářet nezapomenutelné obrazy. Pravdou v této souvislosti bohužel zůstává, že konzole Nintendo Switch bohužel neoplývá dostatečným výkonem, alespoň tedy ve srovnání s giganty jako jsou next gen verze Play Station a Xbox. To má bohužel neblahý dopad na celkové podání a na Tears of the Kingdom se tato skutečnost podepisuje pouhými 900 p a kolísavou frekvencí 30 FPS, což není úplně ohromující výkon, zejména potom na větších televizorech. Nějakou nevysvětlitelnou záhadou jsou však i k této skutečnosti hráči více než tolerantní. Vzpomeňme na časté diskuze a dohadování mezi tábory ohledně 4K rozlišení a 60FPS vs 120FPS. Často se člověk stydí do podobných vláken jen nahlédnout.
A pak ejhle, přijde Tears of the Kingdom s 900 p a nikomu to vlastně ani nevadí. A proč by také mělo? Fantastické světy, které hráče pohltí totiž nejsou vždy pouze o kvalitních texturách, megarozlišení či fotorealistické grafice. Vzpomeňme například na letošní Forspoken, který se sice snažil ohromit po grafické stránce (i když se to ve skutečnosti vůbec nepovedlo), ale nabídl trestuhodně ošklivý, prázdný a nezajímavý svět, vlastně jeden z nejhnusnějších za poslední dobu. Konkurovat mu může snad jen ten z Marvel's Avengers.
Krásné světy jsou totiž o fantazii, přetvoření něčeho nepředstavitelného do pohyblivého obrazu. A přesně v tom Tears of the Kingdom vyniká. Hráče vždy bavilo a vždy bude bavit prozkoumávat tajná zákoutí, věže, jeskyně. Hráč chce být motivován a hnán nejen v oblasti hratelnosti, ale rovněž chce hledat odměnu v estetickém pohlazení. Hráč chce být hýčkán a rozmazlován výhledy, ale rovněž chce pocítit katarzní účinky při pohledu na opuštěný a prázdný svět, který ho přesahuje.
Krásné světy jsou o fantazii, přetvoření něčeho nepředstavitelného do pohyblivého obrazu. A přesně v tom Tears of the Kingdom vyniká
A zapomínat nesmíme ani na další estetický rozměr, kterým je audio prezentace a nezapomenutelné soundtracky, které ukazují, že v jednoduchosti je krása. A přitom mnohdy nejde o nic moc složitého. Kouzlo je v citu a načasování. No jen se zkuste zamyslet, která herní série dala světu tolik ikonických melodií a nápěvů. Stačí projet youtube a naleznete tisíce nejrůznějších předělávek. Od těch klasických, až po ty bizarnější. Ale je třeba přiznat, že to zkrátka funguje.
Svoboda na prvním místě
Vrcholem je potom hratelnost a jedinečný otevřený svět. Tears of the Kingdom v těchto ohledech pochopitelně vychází z předchůdce Breath of the Wild, přináší ale spousty novinek, které rozšiřují oblíbený koncept, na který jsme si již během let zvykli. Je to zejména ta otevřenost, obrovský pocit svobody a typická nelinearita, která zdobí nejen Tears of The Kingdom.
Můžete kráčet kam chcete, dělat si co chcete a nikdo vám nebude diktovat a vnucovat vlastní pravidla. Přesto je však neustále jisté, co je cílem. Průchod světem je jedno velké dobrodružství, obrovská pouť bez limitů. V tomto světě můžete využívat spousty užitečných předmětů, které dělají z celého putování ještě více free-cool-in zážitek. Můžete tak plachtit, přesouvat předměty a utvářet si prostředí dle libosti za pomoci lapače. Objekty můžete přemisťovat, vytvářet alternativní cesty, pasti apod. Lze také jednotlivé objekty kombinovat a lepit je k sobě. Mix otevřeného světa, skvělého fyzikálního modelu a volnomyšlenkářství autorů otevírá hráčům nový rozměr působení v open worldu. Už žádné předem dané postupy při řešení hádanek. Svět je jedno velké hřiště a je zcela na vás, jaký způsob si zvolíte. Improvizace, nápaditost a fantazie, to jsou klíčové prvky hratelnosti.
Je to zejména ta otevřenost, obrovský pocit svobody a typická nelinearita, která zdobí nejen Tears of the Kingdom
Jenže co by to bylo za svobodu, kdybychom nemohli společně s prostředím ovládat i čas. I takovou možnost Tears of The Kingdom nabízí. Kdo by nechtěl zastavit svět a určovat konkrétním předmětům, co mají dělat. Skvělá zbraň, ale rovněž další rozměr pro řešení prostorových hádanek. Ale nejen těch, správné uvažování a fantazie totiž činí z těchto možností také dopravní prostředek nebo dokonce i zbraň. Nevaž se, odvaž se.
Skvělou vychytávkou v otevřeném světě je také možnost fúze libovolných předmětů. Můžete si tak vytvářet jedinečné zbraně, kombinovat klacky, kameny, pružiny, sudy, zkrátka co vás napadne. Výsledkem jsou potom nejrůznější sekery, kopí, kladívka, které využijete nejen v boji. A komu by i tohle bylo málo, může si zahrát na tuneláře a pohybovat se trochu více vertikálněji. Zkrátka kde je ve světě nějaký ten strop, lze ho prorazit a posunout se o patro výše.
Rozuzlení?
Takže máme tu krásný otevřený svět, který neklade žádné lineární nároky. Máme tu svobodu, možnost přesouvat předměty a utvářet vlastní prostředí, a to nejenom v prostoru, ale rovněž i v čase. Dále lze kombinovat předměty dle vlastní libosti a pohybovat se i tak trochu vertikálně. Takový svět vám Ubisoft nedá. Titul zkrátka nabízí unikátní a nenapodobitelný pohled na objevování a prozkoumávání.
A takhle nějak by měla vypadat svoboda ve videohře. Máme cíl, víme, co máme dělat, ale chceme objevovat, prozkoumávat, a ne si nechat diktovat.
Tears of the Kingdom jistě není hrou pro všechny, ale každému může nabídnout něco. Tu inspiraci, tu nějakou tu myšlenku, anebo jen třeba skvělý pocit. Je jisté, že tahle hra toho v sobě skrývá opravdu hodně a stane se hitem nejenom letošní sezóny. Proč tomu tak je, jsme si řekli, ale rozhodně jsme nemohli zachytit vše. Čím je The Legend of Zelda pro vás, a čím vás Tears of the Kingdom okouzlilo? Podělte se v diskuzi pod článkem.