Lepidlova grilovačka: Singularita esportu - Část. 1
Marek Srandorozený
15. listopadu 20238:38
Vědci z NASA objevili novou černou díru. Pojmenovali ji esport. Takhle černá díra má speciální místo v kosmu a dokázala už vysát tolik peněz, že by to vyřešilo světovej hlad, hořící koaly a zaplatilo by to quality assurance Cyberpunku.
Přátelé, dnes si dáme krátké zamyšlení o tom, jak se světovej esport hroutí sám do sebe. Aneb jak je kompetitivní hraní kreslených videoher jeden velkej kanál. Nejdříve se podíváme na to, jak to celé začalo. Takže je čas na: Lekci historie!
Tu přeskočíme, pokud to nějakýho čtenáře fakt zajímá, napište nám na instagram Poggers slovo BURÁK.
A nyní ta nutná lekce historie
Parta nerdů soutěžila se svítícíma diodama na přerostlých kalkulačkách (jojo týpci z IBM, krátce po WW2).V době soundtracku ze Strážců Galaxie pak pár zalovených týpků z Atari a Segy udělalo soutěž o svý Ferrari a barevnou televizi, aby naboostili prodeje svých konzolí. A o 40 let pozděj přišel Riot a actually udělal z esportu něco koukatelnýho… nee Csko se jen svezlo. Já vím, hrajete to od jedna šestky. Ta hra je stejně sterilní jako šachy, ale nikdy to nebude mít takovej hajp jako MMA. Že nemám pravdu? Jasně, tak jak si užíváš totálně dosloněný CS2?
Od tý doby, co patnáctiletí kluci vydělávaj klikáním na myš a řvaním na obrazovku víc, než celý Brno, neuteklo zas tolik vody v řece (pardon ta definice sedí i na programátory, ale myslím tím gamerrryyy). Konkrétně se to začalo dít na počátku milenia v Koreji, u her jako je třeba Starcraft, Warcraft a Dota.
Řekněme, že za posledních 10 let těch lidí přibylo, ale není jich po světě zdaleka tolik, jako třeba lidí, kteří se živí opravdovým sportem. Vlastně ta čísla ani tak nejsou úplně velký. Na celým světě je “jen” pět gamingových milionářů = a myslim tim týpků, co ty hry hrajou. Týpky, který ty hry hrajou si můžeme rozdělit na esporťáky a streamery/youtubery. Tyhle dva typy okolo sebe kumulují dostatečné množství fanoušků, nebo hrajou dost dobře na to aby jim byl někdo ochotný platit.
Ve zkratce hráči elektronických sportů, nebo-li KYBER-ATLETI (jak o nich mluví Asijská akademická literatura hahaha), jsou předražený věšáky na hadry.
A o tý druhý skupině by starý lidi řekli, že by z nich ty prkotiny vojna vymlátila, ha! Popravdě ta druhá skupina (content creatoři) si svoje peníze vydělat umí. Takže zpátky ke KYBER-ATLETŮM.
How to earn millions (and burn them)
A teď se konečně dostaneme ke cashflow esportů. KYBER-ATLETI (chci, aby se vám to slovo vrylo do paměti, jako text písničky JSI MOJE HAFO) vydělávaj z toho, že je platí týmy (logicky).
Týmy vydělávaj tak, že slibují nonsense výsledky svým sponzorům, partnerům a investorům a dostávají za to nekřesťanský peníze. A to je ono, tady bych mohl skončit. Většina esportových týmů, například u nás v Česku, totiž nemá dostatečné množství fanoušků, sledujících, ani platících diváků, aby z prodeje merchandise a streamingových práv dokázali pokrýt vysoké náklady, spojené s provozem týmu. Ten tým totiž není jen těch pět bembelů za počítačem, ale ještě k tomu většinou trenér, mentální kouč, grafik, content creator a další 3 zbyteční lidi na marketingu. Někdo, kdo si hraje na CEO, účetní a uklízečka (nebo aspoň někdo, kdo uklízí energiťáky po hráčích, to většinou bývá CEO).
Jo jasně, ještě týmy vydělávaj peníze z Prizepoolů, který vyhrají, nebo maj podíl na Reve ve větších turnajích. To se ale týká jen těch opravdu úspěšných. Ale většinou se ani nejedná o částky, které dokáží pokrýt roční investici do týmu.
Čekni tenhle obrázek. Je to model ekosystému esportu, tedy z čeho všeho dokážou týmy teoreticky vysosat peníze:
“No dobře kapitáne Lepidlo, ale tady je hrozně moc čárek, co vede k týmům, takže Cryptova musí být fakt bohatá,ne?” - Ne. Podívej se na ten další obrázek:
V překladu: Sponzoři = moc peníze. To ostatní = málo peníze. Je přirozené i pro sport, že vyzobává peníze z vícero zdrojů. Almost the same thing! (ALMOST) - viz. Další obrázek.
Akorát se teď mrkni na breakdown reve ve fotbale:
Ať jsou vaše argumenty jakýkoliv, věc se má tak, že esport je extrémně závislej na penězích od partnerů a sám o sobě není schopen si ten cash vydělat. Všechno, co jste za posledních 20 let sledovali na kompetitivní scéně, umožnili staří pánové ve velkejch korporátech, kteří se chtěli přiblížit Generaci Z a Y. Dnešní data mluví o tom, že většina esportových fanoušků je ve věku někde mezi 20-30 lety (neboli lidi, kteří na esportech vyrostli). Hodně agentur toto uvádí jako geniální příležitost pro investici a komunikaci se zákazníky a mnoho organizací si od toho slibuje i zisky stran fanoušků, protože tahle cílovka má přece kupní sílu ten kolos rozhýbat! Akorát, že vůbec.
Skutečnost se má tak, že fanoušci esportu jsou zvyklí sledovat ten content zdarma a protože se všechno odehrává u nich doma v obýváku, nemá pro ně smysl si kupovat merchandise týmů, který v životě třeba ani neuvidí naživo - a co víc, ten tým se do roka většinou stejně rozpadne. Jo jasně, pár nerdů se zastaví jednou ročně do polských Katowic a koupí si tam prsatou anime figurku a daj si na pokoji Soplitzu (to ale nejde do kapes týmům, že..).
Attention span cílovky je prej na úrovni houpacího koníka
Proto se zbytek dozvíte v našich dalších (dalším?) ešport špeciálech. Prozatím nám můžete do diskuse na soušlech napsat, proč je autor článku kretén, proč je esport nejlepší, proč nemáme pravdu a hlavně: Můžete se věnovat vlastnímu researchi a porovnat si data jednotlivých esport titulů s jinými sporty.
Funfacty na rozloučenou
Šance, že se stanete profesionálním kyberatletem je menší, než že budete profi čutálista. Zároveň to stojí mnohem víc peněz a mnohem víc času. CS:GO (0.1%), Dota 2 (0.03%), Smite (0.02%), Overwatch, RSS, PUBG, LoL, Fortnite (<0.01%). Zatímco šance, že se stanete profi čutálistou je (0.5%) a budete u toho mít čas brečet ve sprše, pracovat a ještě k tomu budete zdravější. Ale to si řekneme příště...
