Jak souvisí výroky Jaroslava Duška s videohrama? Prozradím ti to drahý čtenáři hned na začátku. Právě že skoro vůbec. A taky mi to přišlo jako dobrej clickbait - no uznej, jinak by ses tady nevyskytnul.
Na úvod bych si dovolil podotknout, že ať už byly výroky slavného herce jakkoliv nepříjemné, nebo pro někoho ujetýho možná i příjemné, mně osobně je to párek. Jen bych chtěl pochválit pana Strakatýho za geniální marketingovou kampaň na svůj podcast. “Česťa” si prakticky ze všech médií v ČR udělal reklamní billboard s ceckatou buchtou a linkem na svý HeroHero. Takhle mistrně s někým vydrbat a vydělat na tom - joo to umí jen opravdoví pašáci, jako třeba ti markeťáci z herních studií.
No netvař se tak, že čteš o článek o hrách ve spojení s rakovinou. Ještě předevčírem sis stěžoval, že Yasuo je rakovina LOLka, v CoDu jsi říkal rakovině “lamomet” (Granátomet ve hrách je fér a je to feature, change my mind) a kolikrát sis řekl, že mikrotransakce ve hrách jsou rakovina? Samozřejmě nechci generalizovat, někteří z vás přejou svým spoluhráčům i pevné zdraví a pozdravujete si navzájem maminky. Ale ty mikrotransakce se totiž tak nenápadně plíží a rozrůstají, přesně jako rakovina. Nejdříve ti padne žůžo bedýnka, dostaneš za hraní klíček a pak si další klíčky a bedničky můžeš kupovat, abys kamarádům při načítací obrazovce tancoval v růžový sukni s koňskou hlavou. Oni si pak samozřejmě tu bedýnku chtěj taky koupit, že jo. Chcou na tebe totiž taky trošku zapůsobit, tak si místo meče poříděj ozubený dildo. A je to úplně v pohodě, ať si každej utrácí za co chce, že jo? Dokud to však nenarušuje flow hry jako takové. Nikdo (a myslím tím nikdo se srdíčkem na správným místě, kdo chce grindit skill a nedostat one-shot od rozmazlenýho fracka) nemá rád systémy Pay2Win a naštěstí to dneska už moc nevidíme. Pokud si teda zrovna nekupuješ to ozubený ohnivý dildo v Diablo Immortal, kde k tomu dostaneš +100% k sebeúctě za pouhých 19$.
Jenže proč jsou mikrotransakce rakovina? Ono to totiž tak trošku ničí tu radost ze hry, protože herní vývojář ví, jak funguje náš mozek - ví, jak funguje princip okamžité odměny. Tedy ví, že nám otvírání bedýnek udělá okamžitě radost a dobře (pro ty, kteří chtěj zchytřet, jak se vyplavuje dopamin). Například v akčních RPG hrách nám neustále padají nějaký nový dobrůtky a z každého dropu máš hnedle radost! Valíš jako ovečka po vyznačený stezce a s ničím si nemusíš lámat hlavu. Všechno je tak jemně dostupné a lehce dosažitelné.
Víte starším hráčům (těm co je dnes okolo 30) vůbec nepřipadlo divný, že v Half-Life 2 se zaseknou klidně na hodinu v kanálu. Jen proto, aby zjistili, že za pomoci FYZIKY musí dát těžkou cihličku na jednu stranu houpačky, aby se vyškrábali někam nahoru. No fakt, dřív byly tak úchylný hry, že vás donutily se zamyslet. Neobjevil se vám nápis JAK NA TO. Víš, co je fakt rakovina? Nechceš expit ty 3 levely, protože by to znamenalo zabíjet hrochy, když se chceš kochat pyramidami? Tak si za 5$ můžeš koupit XP boost, kterej ti umožní HRÁT KAMPAŇ bez lofasení se side-questama. Ne fakt, ti lidi, kteří designují side-questy v moderních assassinech musí být ti nejnudnější křupani na party ever.
Samozřejmě mimo lootboxy a mikrotransakce do kategorie herních rakovin patří i toxičtí ubrečenci, ale to je kapitola sama pro sebe (jeden třeba píše tenhle článek).
Víte, celej náš svět funguje v takových zvláštních cyklech. Chodíme do školy, do práce, kolem nás se dějou věci. Na ty zareagujeme na sociálních sítích a pak si někteří jdou vylít držku do knajpy a jiní se zase vyfotit do fitka (kdo se v tom nenašel, tak jste někde mezi). Vždycky přijde nějaká kauza a pak to rychle přejde, protože se nám to vlastně hodí. Třeba takovej Blizzard je pro většinu mileniálů srdcovečka. Libovej starkraftíček, wowenko, diablíčko, prostě dokonalé a spokojené mládí! Pak se ale dozvíš, že kluci z Blizzu przněj holky z Blizzu a po všelijakých vyšetřováních a kauzách tahle tvá milovaná společnost dluží Kalifornskýmu státu bžilijon dolarů na pokutách. Hrůza že? A pak ti úplně doprasej Warcraft 3!
A má to stejnej průběh, jako u toho Duška teď. Zvedne se vlna odporu, vyměníme si názory podobným stylem, jako když si psi očuchávaj zadky a stejně jako ti ratlíci si jdeme zase dál po svým. Za čtvrt roku vyskočí Todík Howardů, řekne ti, že jeho produkt “prostě funguje” a můžeš se těšit na “16x detailnější zážitek” a ty jdeš nakupovat. Protože Todd by tě přece znova nezklamal. Stačilo, že ti poslal skoro rakovinotvornou helmu k Power Armoru. Kecám, rakovinotvorná nebyla, ale trochu ti to pocuchalo dýchací cesty. Asi měla simulovat post-apokalyptický prostředí.
Nebo jak jednou při vydání hry řekl Daniel Vávra: “Jsou tam BAGY, sorry”. U her to pak třeba vypadá tak, že se dvě hodiny soplíte s nafarmeným vybavením přes půlku mapy a hra vám spadne. Nebo spadne server. No padá hra, něco si přej. Většinou si přeješ, aby jsi neztratil progress. A hádej, co na tebe vykoukne, jakmile zapneš hru? “Save is corrupted, try loading another one”. Onlinovky se ti ani neobtěžujou říct “byl tu setback jako prase, sorry”. Onlinovky tě prostě hoděj zpátky bez nároku získat ztracenej gear. Představ si, že by ti tohle řekla tvoje banka při výplatě: “Hele v našem softvéru jsou BAGY, sorry. Vaše výplata nám zmizela ze systému. Však pracujte další měsíc a do tý doby to třeba opravíme”.
Kam tím mířím? Už to bude! Jaroslav Dušek řekl: „Člověk umírá na rakovinu, protože nenávidí život.” V podstatě řekl, že si za nemoci lidi můžou sami svým životním stylem. Hele, do tohoto vrtat nehodlám, ať si každej dělá co chce, myslí si o tom, co chce, ale je dobrý si ověřovat informace a nad věcma se zamýšlet. My hráči rádi zapomínáme. A někteří hráči si vůbec neuvědomují, jak svým rozhodnutím o nákupech a časem stráveným ve hrách (v ekonomice se tomu říká “spotřebitelské chování”) ovlivňují rozhodování vývojářských studií. Myslím, že hlavní rakovinou herního průmyslu jsou totiž hráči, kteří bezmyšlenkovitě platí za blbosti. Blbosti jako Pay2Win mikrotransakce, nebo Pay2Win lootboxy. Ta herní studia, chudáčci, na tom jen vydělávaj prachy a musej se přizpůsobovat tomu, po čem je poptávka. Když hráči budou chtít utrácet za kvalitu, musí to dát pořádně najevo. Problém není v tom, že herní studia vydávají nedokončené hry, nebo pochybné mechaniky. Problém je v tom, že za to pak ty masy hráčů jsou ochotný zaplatit a zaplatí. A naše jediná obrana je … hrát něco jinýho. A hlavně něco, co nás baví a těší. Proto drahý čtenáři, příště než si budeš chtít koupit ďáblovu klobásu, která ti zvedne PvP damage o 1000%, zamysli se, jestli by nebyla větší zábava přestat mít obě ruce levý, a být v nějaký jiný hře autenticky dobrej.
My hry naprosto milujem a zbožňujem, proto je hrajem. A bugy mají vždycky svoje kouzlo. Všechna čest a dík těm, kteří nám umožňují výlety do virtuálních dobrodružství. KCD je naprostej klenot a rozhodně nepatří mezi tituly, který se může zdát, že tady kritizuji. Vlastně jsem se snažil celý článek napsat tak, že si tam každej dosadí to svoje. Jo a Dušek to s tou rakovinou a hrama neřekl.
PS: Smažím teď Diablo 4 (a je skvělý) a nemůžu se dočkat, až v září vyleze Starfield. A ještě víc se nemůžu dočkat, až ho modeři opraví.