Recenze hry Payday 3. Lupičem rychle a s pořádným grindem
Michal Maliarov
3. října 202322:34
Pokračování legendární loupežnické střílečky je zde a na první pohled nabízí stále stejně neopakovatelné chvíle s přáteli. Jen do té doby, než narazíte na haprující servery a nekonečný grind vybavení. Svítá na lepší časy?
Vydat nástupce dekádu opečovávané hry plné nového obsahu, crossoverů a dalších vymožeností chce koule. Tak nějak podvědomě víte, že hned zkraje svého staršího bratříčka nepřekonáte a i když se ovládáte patřičně moderně, vypadáte o nějaký ten rok lépe a máte slušně nakročeno, zkrátka to chce čas. Stejný pocit jsem měl i u hraní Payday 3, pokračování populární loupežnické kooperace od studia Starbreeze. Hraje se to dobře, ale...
To bylo svižné. Dáme si opáčko
Hned v tutoriálu je cítit, že hrajete novější díl. Pohyb je plynulejší, postavu máte mnohem více v ruce, gunplay uspokojivý a ustřelovat helmy jednotkám SWAT nikdy neomrzí. U nových FPS her mě vždy zajímá, jak moc kostrbatý pocit z ovládání budu mít a Payday 3 mě rozhodně příjemně překvapil. Potěší novinky, jako je možnost přeskakovat překážky a obecně máte pohyb v prostředí mnohem více pod kontrolou.
Co už moc pod kontrolou nemáte je menu, které je z nějakého nepochopitelného důvodu rádoby moderní, a šíleně překombinované. Trvá, než se někam dostanete, na potvrzování kliknutím se zásadně nehraje a přidání kamarádů do týmu je asi tak pohodlné, jako se dostat na druhý konec Prahy v dopravní špičce. Vůbec nechápu, proč nebylo možné ponechat původní UI ze druhého dílu, které bylo dekádou aktualizací vypipláno k dokonalosti. Ale budiž.
Trvá, než se někam dostanete, na potvrzování kliknutím se zásadně nehraje a přidání kamarádů do týmu je asi tak pohodlné, jako se dostat na druhý konec Prahy v dopravní špičce
Co mě u Payday 3 postrašilo asi nejvíce je množství obsahu. Chápu, titul máme sotva venku a i druhý díl do své současné podoby rostl dlouhé roky, takže pevně doufám, že stejný osud potká i díl třetí. Protože potenciál tu je, a ne malý. Hned zkraje ale zjistíte, že po nějakých osmi vloupačkách máte hotovo a můžete naskočit na vlak nekonečného grindu. Pokud to mám vzít matematicky, po cca pěti hodinách máte za sebou vše, co má hra nabídnout a nastupuje end-game. Pokud je to struktura, kterou s kamarády zbožňujete, budete v sedmém nebi. Vy ostatní byste ale měli zpozornět.
Tichošlápek vítězí
Samotné loupeže jsou povětšinou velmi nápadité. Podíváte se do klasických bank, klenotnictví, vyzkoušíte si i přepadení dodávky či vysoce střeženého privátního objektu. Zkrátka na každou je třeba lehce jiný přístup a je radostí objevovat všechna skrytá zákoutí, nové cesty dovnitř i ven. Je to obrovský sandbox, který dává svobodu v tom, jak ke každé loupeži přistupujete a co mě potěšilo ještě více, při každé nečekané situaci nikdy nenastane čistý game over. Zkrátka se situace vyvíjí a vy se musíte přizpůsobit, což z některých loupeží dělá ukázkové filmové kousky plné napínavých momentů, přestřelek a útěku v poslední vteřině.
Je tu však jedno ale. Nemohu dostatečně razantně upozornit, že lví podíl na vašem požitku ze hry má to, zda hrajete s kamarády v plném týmu. Tato hra je totiž doslova dělaná na ukázkovou kooperaci, ve které spolupracujete s týmem, každý si pečlivě hlídáte své povinnosti a dokážete se domluvit, pokud se něco zvrtne. Ostatně, to vždy bylo DNA celé série a nejinak je tomu i zde. U random hráčů, které vám hra přiřadí online se totiž zážitek dělí na dvě možnosti.
Obecně jsem měl na random hráče štěstí a většina z nich byla velmi nápomocná především v začátcích, což jen ukazuje pevnost komunity této populární série
První je, že dostanete nabušeného frajírka ve zlatém saku, který po začátku loupeže začne lítat po mapě a vy jen sledujete postup na monitoru a přitancováváte u vchodu. To je ta příjemnější možnost. Druhou jsou naprostí nýmandi, kteří dokážou z každé loupeže udělat noční můru a ještě se před koncem odpojí, protože proč ne. Obecně jsem měl na random hráče štěstí a většina z nich byla velmi nápomocná především v začátcích, což jen ukazuje pevnost komunity této populární série. Textový chat však má své limity a stejně je mnohem zábavnější hrát s kamarády.
S ukázkovou kooperací se totiž pojí ještě jeden bod - mnohem větší důraz na stealth a tiché plnění mise. Ačkoliv i ve druhém dílu byla tichá loupež mnohem lukrativnější, tentokrát to vývojáři posunuli na úplně novou úroveň. A ne nutně k lepšímu. Osobně mám totiž rád vyvážený poměr mezi akcí a taktickým pohybem, zvlášť když přestřelky jsou tu provedeny skvěle a rádi se jich budete účastnit. Hra ale tak moc tlačí na tichý postup, že jím téměř uzamyká to nejdůležitější - postup dál. A zde se dostáváme k jádru pudla...tedy problému.
Samopal? Ne díky, raději lékárničku
Jak jsem zmínil již na začátku, po splnění všech loupeží nastává nekonečný grind, ve kterém hrajete stále obtížnější mise a plníte stále obtížnější výzvy. Ty vám pro změnu odemykají nové zbraně, customizační prvky a to nejlepší vybavení, na které ve hře narazíte. Problém je v tom, že musíte plnit tuhé výzvy, které jsou z 90% nastaveny na stealth postup. A ten v tak perfektním stavu jen vyjímečně zvládnete s random hráči online.
Dodatečné pasivní ability chybí úplně a propracovanější systém z minulého dílu mi seděl rozhodně o něco více
To znamená, že jste časem bržděni nutností hrát v sehraném týmu, a ještě potichu, i když nic z toho dělat nechcete. Chápu, že je Payday 3 především kooperační hrou, rád bych ale měl možnost dosáhnout na skvělé vybavení i při více sólo hraní. Zkrátka proto, že na to mám chuť. Jinak se totiž dostanete do fáze, ve které máte našetřeno, máte odemčeny skvělé vychytávky, ale stále jste bržděni několika výzvami, které bez pořádného týmu nedáte. Smůla.
A když už jsme u postupu, ten je v tuto chvíli velmi omezen a vlastně i ten nekonečný grind není tak nekonečný, jak se na první pohled může zdát. Hra nutně potřebuje dodatečný obsah, především pak loupeže, výzvy a lepší strukturu postav samotných. Jejich RPG stromy dovednosti totiž byly velmi zjednodušeny a ačkoliv stále máte možnost si každého frajera vypiplat k obrazu svému, již to nemá takovou volnost, jakou nabízel druhý díl. Dodatečné pasivní ability chybí úplně a propracovanější systém z minulého dílu mi seděl rozhodně o něco více.
Plynulá loupež
O příšerném stavu serverů jste zajisté už slyšeli a ačkoliv jsem se potýkal s pár výpadky na začátku testování, v současnosti (a po několika záplatách) už je hra v docela dobrém technickém stavu. S kamarády se dostanete do hry relativně rychle, stejně tak jsem neměl problém se připojit k náhodným hráčům online. Během hry pak nedocházelo k žádným výpadkům ani chybám. Jediným problémem, který může působit neplechu z dlouhodobého hlediska, je nutnost hry neustále být online. Naštěstí se tvůrci nechali slyšet, že tento prvek dost možná do budoucna vypnou, což by rozhodně bylo k dobru.
Z grafického hlediska hra sice není benchmarkem moderního vizuálu, potěší ale velkou mírou malých detailů, skvělými modely a především velmi živým prostředím, které je alfou a omegou veškerých zážitků. Vše navíc běží naprosto plynule bez zaškobrnutí, a to platí i při opravdu šílených přestřelkách s desítkami policistů, které se občas ke konci loupeže mohou vyskytnout.
Verdikt
Payday 3 je v mnoha ohledech důstojným nástupcem léta milovaného druhého dílu, který se jen potřebuje trochu rozjet. Přináší mnohem pohodlnější a modernější ovládání, skvělý vizuální styl, zábavné loupeže a dostatek obsahu pro počáteční uspokojení. Míra zábavy ale v obrovské míře závisí na tom, zda máte partu věrných přátel, se kterými se do bank a klenotnictví vydáte. V dobré společnosti totiž dokážete přehlédnout i mnohé neduhy, které hra prozatím má. V opačném případě doporučujeme si koupi náležitě rozmyslet.