Série Assassin’s Creed se po dlouhých letech existence konečně podívá do Japonska. Kombinuje v něm pak všechno možné, aby nabídla dva odlišné herní styly a velmi málo inovací.
Konference Ubisoftu byla zajímavá. Zjistili jsme, že Ubisoft sází maximum zdrojů do live service her, a co se nových titulů týče, tak to hraje na jistotu a do nových IP se radši nepouští. A ačkoli mi pár oznámení udělalo radost, je cítit, že Ubisoft je studio zaručené průměrné kvality. Přinese vám přesně to, co tak nějak čekáte.
A co je lepším potvrzením mého tvrzení než právě nový Assassin’s Creed Shadows. Nic moc nového tam být nemá a v součtu se jedná hlavně o převedení série do Japonska. Když ono to možná vlastně i stačí, jelikož Shadows přinese něco starým i novým fanouškům série. A konečně se podíváme do Japonska, které se k sérii dle mého názoru hodí.
Když už je Shogun populární…
Ubisoft už formuli Assassin’s Creed vlastně moc nemění, jen ji přizpůsobí tomu, co je právě v módě. Když byli populární vikingové, přišla Valhalla, a díky Shogunovi je populární feudální Japonsko, tak tu máme Shadows. Dokonce se jedná o úplně stejnou dobu, jako je v seriálovém Shogunovi, kdy hlavní hrdina Yasuge připlul do Japonska stejně jako Anjin… tedy John Blackthorne.
Tentokrát nás však Ubisoft nenutí přijmout, že to akční open-world RPG je prostě asasín. Nyní jsou tu dvě hratelné postavy a každá má jiný styl hraní. Yasuge je sice černoch z ciziny, ale vypracoval se na samuraje, jehož herní styl je zejména o řekněme přímé konfrontaci. Prostě povraždění všeho, co vidí a je nějakým způsobem zlé. A při tom rozbije všechno prostředí kolem sebe.
Fujibayashi Naoe je pak mnohem bližší těm klasičtějším asasínům, takže se schovává, vraždí ze stínů a v boji… podle vývojářů má být slabší. Ale ten její vrtulník v gameplayi to tam povraždil celkem drsně. Roztočila vrtulku a zničila i stromy. Zkrátka typický shinobi.
Arkádové, jak to v sérii známe
Yasuge má potenciál udělat radost těm, kteří chtějí další obsah do Ghost of Tsushima. Nicméně jeho bojový styl je opravdu hodně arkádový. Naoe to má vlastně podobné, musí se sice schovávat, ale díky různým těm grappling hookům, já jim rád říkám drapáky, přeletíte mapu rychleji než Mary Poppins – jen nesmíte použít deštník, aby vás stráže neviděly.
Má zde být dokonce možnost hrát téměř jen za jednu postavu úplně celou hru. Je zkrátka cítit, že Ubisoft cílí na masy a na své si má přijít Leeroy Jenkins i Glum. Gameplay nevypadá špatně, jen to není zrovna inovativní. Prostě pokud vás Assassin’s Creed hry bavily dříve, budou vás bavit i nyní.
Ubisoft nám neřekl zrovna tuny informací o příběhu, má však jít do té divé doby občanské války a postupného zasahování Evropy do dění v Japonsku, tedy ten Shogun. Hlavní postavy se pak mají navzdory svým rozdílům spojit, aby… bojovaly za dobro, hádám.
Krásy Japonska
Jsem rád, že se Ubisoft konečně zbavil jistých komplexů a nemá nutkání dělat co největší mapy. Shadows tedy nepřekoná rekordy, mapa má být však velikostí podobná dílu Origins. A to bohatě stačí. Dá se tedy předpokládat, že v Japonsku pár desítek hodin strávíme, a ačkoli tu nějaká hlavní příběhová kampaň bude, opět bych počítal spíše s vedlejšími úkoly a průzkumem.
Mně osobně se hra graficky opravdu líbí, engine Anvil je prostě parádní. Mapa jako taková… no řekněme, že ztvárnění Japonska má své odpůrce v samotném Japonsku. Japonští uživatelé vyjadřují zklamání nad zjevnou nedostatečnou snahou vynaloženou na výzkum a autentičnost. Pro mě jako kulturního barbara, který si místo sushi dá radši burgera, to nicméně stačí.
Velkým fanouškům série pak udělá radost tradiční sběratelská edice, která je vskutku nabitá obsahem. Figurka, mapa, katana, steelbook, art book, svitek na stěnu… do sbírky na stěnu naprosto parádní.
Assassin’s Creed Shadows neinovuje, nicméně dělá stejnou formuli, co již fungovala a nejspíš zafunguje znovu. Přejí si fanoušci asasína něco víc? Někdo je rád, když se čas zastaví a na tom není nic špatného. A zde máme ten velký klad, že nás do stealthu nebo boje nikdo nenutí. Prostě hrajte si tak, jak vám to vyhovuje.