Recenze hry Visions of Mana. Těžce stravitelné dobrodružství
Ladislav Novák
5. září 202410:29
Legendární série se rozrůstá o další kousek.
Dnešní recenze nebude úplně pro každého. Abychom byli konkrétnější, recenze bude standardní jako vždy, každopádně titul, na který jsme se zaměřili, v našich kulturních kruzích úplně tak rezonovat nebude. Pokud nepatříte mezi zaryté milovníky čehokoli s visačkou RPG či se neřídíte k obdivovatelům klasické japonské anime estetiky, nebude nejnovější přírůstek do série Mana tou nejjistější volbou. My jsme však Visions of Mana poctivě vyzkoušeli, i když bez většího očekávání.
Konec za odměnu
Žádné tajnosti, ani já nepatřím k uctívačům anime a manga kultury. Spíše se nechám povětšinou celkem spolehlivě odradit při každém podobném pokusu. Jelikož jsem ale tvor zvídavý, do Visions Of Mana jsem se s chutí zakousl a zkusil dát vývojářům z Ouka Studios šanci. Těm je to ve finále stejně asi úplně jedno, jelikož ihned po vydání hry na svět prosákla informace, že je studio na pokraji zavření, což je přinejmenším podivné. Údajně za tímto rozhodnutím mají být strategické tahy investorů. Dle všeho se však má jednat o připravovaný tah, který nereflektuje kvalitu Visions of Mana, což nás může tak trochu uklidňovat. Zavření studia několik dnů po vydání totiž nedělá úplně tak dobrou reklamu.
Pro kontext se určitě sluší zmínit, že série Mana je dlouholetou etablovanou značkou, jedná se již o pátý přírůstek. Autorem série Mana, v Japonsku známé jako Seiken Densetsu, je Koichi Ishii. V dnešní době značku vlastní gigant Square Enix. Rozhodně však nejde o žádnou náhodu.
Počátky totiž můžeme hledat v roce 1991 coby Gameboy odbočku Final Fantasy Adventure. Teprve při vydání druhého dílu s názvem Secret of Mana došlo k osamostatnění a vzniku vlastní větve. Malé historické okénko nám tak ukazuje nemalou vazbu na vlajkovou loď Square Enix s názvem Final Fantasy, což rozhodně není maličkost.
Celý titul se zdá být na první pohled hodně přístupnou hrou s otevřenou náručí západnímu trhu
Přestože se obě série vydaly úplně jiným směrem, je celkem evidentní, že Visions of Mana sdílí některé prvky Final Fantasy, zejména potom v oblasti soubojového systému. Ten nabízí několik specifických podobností, není však tak komplexní a díky tomu působí o dost přístupněji. Ostatně celý titul se zdá být na první pohled hodně přístupnou hrou s otevřenou náručí západnímu trhu. Opět jsme tak svědky situace, kdy klasická asijská RPG otevírá náruč světu a stává se o mnoho univerzálnější.
Návrat legendy?
Po téměř dvaceti letech čekání se tak hráči opět mohou vydat na dobrodružství do pestrobarevného světa plného bizarních postav, a ještě bizarnějších questů. Visions of Mana je svou estetikou výrazně stylizovaným titulem, který je plně ve shodě s tradicí série a anime obecně.
To pro spousty hráčů může znamenat podstatný blok, díky kterému se nedokáží do příběhu tak intenzivně ponořit. Pátý díl sleduje putování válečníka Vala a Hinny, přátel z dětství, na cestě ke stromu Mana. Je pochopitelně plná intrik, zrad, závisti, nebezpeční, ale zejména zákeřných nepřátel, se kterými bude třeba se vypořádat. Nic víc vlastně ani znát nepotřebujete. Pouštět se do lore série je zbytečná ztráta času. Nikdo to nepochopí a vlastně to ani nikoho nezajímá.
Co by však západní hráče zajímat mělo, je celková prezentace a hratelnost. Visions of Mana je sice hrou s otevřenou náručí, i tak je ale pochopitelně plná bizarností a napěchovaná zvláštnostmi, které budou mnozí chroupat poněkud obtížně. Ten, kdo nějaké japonské RPG někdy okusil však ví, co může asi čekat. Příběh se odehrává v barevném otevřeném světě, na první pohled lákavém, ale tak trochu prázdném. Celá mapa je sice pokrytá vesničkami a tábory, celkové uspořádání je nepřesvědčivé a svět hodně pustý. Pohyb v prostoru je tak nudnou záležitostí a chybí jakákoli motivace k průzkumu.
Výsledkem je tak open-world, který působí spíše jako prázdná mapa pro jednotlivé questy. Ve finále jde o trestuhodně promarněnou příležitost a ukázkový příklad, jak zabít koncept otevřeného světa. Hra je z tohoto pohledu silně lineární záležitostí.
RPG na prvním místě
Celkovému prožitku rozhodně nenahrávají ani křečovitě zpracované cut-scény či otřesné herecké výkony. Z hlediska atmosféry, prezentace či podání příběhu se jedná o hodně zastaralý materiál, který najde přemožitele i v řadě mobilních titulů. Pokud tak hledáte pestrou zábavu v otevřeném světě a ukázkovou prezentaci, sáhněte raději jinam, protože tohle je opravdu slabá stránka hry.
Vše je ve finále podřízeno tradiční anime atmosféře a komplexním RPG prvkům. Visions of Mana totiž dominuje právě v typických RPG prvcích zahrnující levelování, upgradování, správu inventáře a pochopitelně profilování vlastní postavy. Pokud tak ulítáváte na těch nejtradičnějších prvcích žánru, rozhodně si přijdete na své.
Vše je ve finále podřízeno tradiční anime atmosféře a komplexním RPG prvkům
Titul nabízí vskutku bohaté možnosti. Prokousat se všemi mechanikami není jednoduchá záležitost, což ostatně autoři neustále dokládají otravnými tutoriály, jako celek ale vše funguje spolehlivě. Je ovšem pravda, že těch informací je v úvodních hodinách opravdu mnoho, a přestože vývojáři do hráčů hustí tuny doprovodného textu, ztratit se mohou klidně i veteráni.
Na půlce cesty
Zásadním prvkem hratelnosti je soubojový systém, který je v kombinaci s RPG prvky tím nejzajímavějším. Ve své podstatě jde o jednodušší a přístupnější systém, který používá remake sedmého dílu Final Fantasy. Můžete přepínat mezi postavami, uskakovat, ale hlavně využívat akce v plovoucím čase.
Vytratila se pověstná dynamika z FF, i tak jsou ale souboje hodně zábavné. Zejména potom s bossy, kterých si užijete měrou vrchovatou. K dispozici jsou slabé i těžké útoky, ale rovněž možnost vybírat si části těl nepřátel, na které chcete útočit. Díky možnosti ovládat více postav najednou se tak lze zaměřit na slabiny. Jednotlivé boss fighty se dokáží slušně protáhnout a mnohdy zažijete nečekané epické momenty.
Je to fajn, otázkou však zůstává, zda-li tohle průměrnému západnímu hráči bude stačit. Bohužel, kdo není naladěn na anime vlnu japonských RPG, bude cítit pocit prázdnoty a polovičatosti. Chybí velký pestrý svět, velkolepé vyprávění, ohromující grafické efekty apod. Nějaký ten občasný boss-fight či komplexní RPG prvky jsou sice silným základem, ale chybí celková propojenost a zapuštěnost do celku. Titul jsme recenzovali na PS5 a po technické stránce jsme nezaznamenali žádné výraznější komplikace.
Verdikt
Nečekal jsem mnoho, a proto mé zklamání není až tak výrazné. Visions of Mana sice nabízí přístupnou hratelnost a celkem zábavný soubojový systém, jako hra v otevřeném světě ale selhává v mnoha ohledech. Navíc je tu ta pachuť tradiční japonské anime estetiky, která zkrátka v našich končinách nefunguje. Z úcty ke značce za 6, ale mnoho pozitivního si neodnáším. Nejsem zkrátka cílová skupina.