Magnum Opus nebo další béčková opičárna? Recenze filmu Opice
Shooda
18. února 202513:36
V pondělí 17.2. jsme byli pozvaní na další počin Osgooda Perkinse. Adaptace příběhu Stephena Kinga s divokým konceptem sice hezky zabaví, ale rozhodně nečekejte další Longlegs.
Do filmu Opice jsem šel s pozitivním očekáváním. Předchozí film Osgooda Perkinse Longlegs se velmi rychle stal jedním z mých Top 10 filmů současné dekády, takže když jsem se dozvěděl o jeho collabu s Jamesem Wanem (známého především díky Saw a Insidious), byl jsem hyped. Trailery k filmu též působily velmi slibně, a přestože nedosahovaly marketingové geniality již zmíněného Longlegs, definitivně vzbudily zájem.
Film takřka od začátku zaujme svojí kinematografií. Od stylizovaných titulků, až po framing a lighting scén je film až na pár miniaturních výjimek příjemný na oči. Efekty jsou též velmi chutně zpracované, což je velkým bonusem vzhledem k velkému důrazu na body horror. Ovšem nečekejte realistické efekty, film je rozhodně na té fantastičtější straně gorového spektra a spíš zachází do over-the-top teritoria.
Po zvukové stránce je flick též velmi povedený. Ozvučení je fantastické, soundtrack filmu dodává zvláštní šarm a výborně doplňuje atmosféru. Hororové strings navíc v napínavých scénách skoro nikdy nepůsobí klišé. Člověk nikdy nemá pocit, že je něco až moc potichu nebo až moc nahlas.
Kde film ale definitivně zazáří nejvíc není ani tak kinematografie nebo zvuk, ale dialogy. Ty působí přirozeně a ve filmu nepadl i přes jeho komedický tón jediný vtip, který by missnul spíš než hitnul. Perkins si uvědomil, že nejlepší způsob jak zabavit v hororovém filmu bude čistou surrealističností, a tak se ve filmu dočkáte i satirických komentářů na téma šikany nebo otcovství.
Někomu možná přijde komedický přístup ke klasickému trope “všichni zemřeme“ zvláštní, ale režisér vychází z vlastních zkušeností. Jeho otec, legendární Anthony Perkins, zemřel na následky nemoci AIDS poté, co se “rozhodl vyléčit ze své homosexuality“ a Osgoodova matka zemřela jako pasažérka uneseného letu American Airlines 11. září 2001. Ironické pojetí smrti ve filmu tak působí validně a nevychází z místa nenávisti, právě naopak. Film má tak působit jako zlehčení faktu, že každý z nás dřív nebo později odejde na ono místo a mně osobně se to líbí.
Kde film ale trochu kolísá je příběh. Premisa vraždící opice s činely (které definitivně neříkejte hračka) zní šíleně a šílená je. První polovina filmu je fantastická a uteče rychle. Což je možná ale vzhledem k polovině druhé celkem škoda. Na druhé polovině není nic vyloženě špatného, ale oproti té první utíká pomalu a je natažená. To je vzhledem k příjemné stopáži 95 minut dost překvapující a lehce smutné. Konec filmu je též dosti otevřený a ne příliš vzrušující, ale tak to ostatně bývá i s lidským životem, a tak mi to přijde v jistém smyslu lehce fitting.
Verdikt
Opice je esteticky příjemnou a vtipnou jednohubkou pro milovníky body horroru. Film chutně zvládá jak satirický komentář života, tak stupidní vtipy o zkušenosti dospívajících chlapců. Kde ale trochu kolísá jsou až přehnaně nerealistické efekty a druhá polovina, kde se film trochu táhne v částech na kterých nezáleží a naopak utne když už člověk myslí, že se dočká vzrušujícího zakončení. Ale ostatně, c'est la vie.
Děkujeme Bontonfilm a Kinu Atlas za pozvání.