Recenze hry Ara: History Untold. Komplexní strategie s šíleným mikromanagementem
Vojtěch Matušinský
24. září 20248:45
Ara je známá jako ten vyzyvatel Civilizace, který není tak úplně Civilizace. Je to promyšlená strategie, ve které rozvíjíte svou říši od pravěku až do Star Treku. Vaši poddaní si však nedokáží bez příkazu ani uprdnout.
Já mám rozhodně rád kvalitní 4X strategie a Civilizace pro mě dlouhodobě patří k srdcovkám. Dokázaly být skvělou kombinací toho „easy to learn, hard to master“, tedy nějak Civilizaci hrát může každý ňouma, nicméně být v ní opravdu dobrý, to už dá hodně zabrat.
Ara: History Untold je od studia Oxide Games, ve kterém však působí i někteří z bývalých vývojářů Civilizace. A rozhodně se dá říct, že se Civilizací nejen inspirují, ale jsou její přímou konkurencí. Na žánr se však dívají trochu odlišně. Hru bych asi nazval spíš „hard to learn, even harder to master“, každopádně když vám pronikne pod kůži, je návykovější než kokain.
Micromanagement pro zkušené
Začněme postupně. Hra hned na první pohled vypadá vyloženě jako Civilizace. Máte tu relativně slušný seznam národů se svými vladaři, každý s trochu jinými výhodami a nevýhodami. Vyberete si mapu, která se náhodně vygeneruje, nicméně můžete zde částečně upravit, jaké národy tam budou, jak přibližně bude svět vypadat atd.
Po zapnutí budete mít jedno malé městečko a zjistíte, že kolem něj jsou oblasti. Zde město rozvíjíte tak, že na konkrétní oblasti postavíte konkrétní budovu. Město pak v průběhu let hodně expanduje, takže můžete stavět ještě více budov. Příjemnou výhodou je, že si můžete věci naplánovat hodně dopředu. Nevýhodou však je, že vše musíte řídit do nejmenšího detailu.
Hra je neuvěřitelně komplexní a u všeho máte spoustu proměnných
Vývojáři se nejspíš rozhodli vytvořit hru pro extrémní masochistické hračičky, kteří chtějí mít možnost nastavit cokoliv. Hra je neuvěřitelně komplexní a u všeho máte spoustu proměnných. Když postavíte dílnu, musíte určit, co má vyrábět. Můžete vytvářet předměty s bonusy, ty můžete využít na budovách pro jejich zlepšení, ale musíte pak sledovat, jestli předmět třeba nedošel.
Na začátku tedy máte malé město, už u něj byste však měli správně projektovat, co budete potřebovat v budoucnosti. Odbýt to a doufat v nejlepší můžete, pak se ale nelze divit, že má váš stát efektivitu dělníků na D1 při kuřácké pauze. Zvládnout to přitom není snadné s neustále přibývajícími budovami a možnostmi.
Ovládejte své armády
Hra v součtu staví na tom, že abyste tah udělali pořádně, musíte hrát tak 15 minut. Vše naplánovat dopředu a vše zkontrolovat. Celé se to točí kolem surovin jako jídlo, dřevo, zlato, ale také kolem strategických výrobků. Vaším cílem je hru vyhrát, takže potřebujete víc prestiže než nepřítel. K tomu potřebujete mít úspěchy a stavět divy světa, navíc budovy a výrobky mohou mít své vlastní požadavky na konkrétní předměty.
Důležité však není pouze kontrolovat krásy vašich měst, ale také vaše jednotky na mapě. Určitě se vyplatí mít nějakého toho skauta, co prozkoumává mapu a šmíruje ostatní národy. A kdyby došlo k potyčce, hodí se armáda. Když je nemůžeš porazit, tak je totálně vyvraždi, zabij jim ženy, znásilni zvířata a tyhle věci.
Jednotky se ovládají také trochu odlišně. Tentokrát se pohybují po oblastech a ne po hexové mapě. Hra vlastně simuluje ovládání vojáků v časovém horizontu. Není možné je hned přesunout, ale stejně jako u budov a příkazů, vždy zadáte, co se má stát, a čekáte do dalšího kola.
Vy musíte dělat věcí až moc a nejde mi do hlavy, proč sem vývojáři nedali alespoň nějaké asistenty
A je vlastně příjemné mít možnost se zastavit a vše si detailně naplánovat. Na druhou stranu ze hry budou asi zklamaní ti, co chtějí akci. I boje probíhají tak, že rozdáte příkazy a jednotky se prostě setkají, několik kol se mydlí, než vyjde vítěz. Záběry ukazovaly boje skoro až a la Total War, zdání však klame. Je to pouze pohled na bitvu. Není to na levelu Ridleyho Scotta, vypadá to nicméně parádně.
Nemusíte však hned bojovat. Hra má docela pěkně promyšlenou diplomacii a je možné s ostatními národy také spolupracovat či pokud je konflikt nevyhnutelný, můžete bojovat třeba jen o jedno město. Není třeba hned všechny hladit a hladit, dokud je nevyhladíte.
Souboj s UI
Když si sečtete všechny to stavění a managování armád, asi si říkáte, že dobré UI (uživatelské rozhraní), bude základem. Zrovna zde však vývojáři usnuli na vavřínech. Ve hře se nevyznáte zrovna snadno, a hra to řeší obrovským množstvím upozornění na pravé straně. Jste v podstatě přespamováni nejrůznějšími hlášeními.
K mnoha věcem je těžké se proklikat, jiné přehlédnete. Prvků na obrazovce je hrozně moc a ne každý je zřejmý na první pohled. Často jsem tápal, co mám jak dělat, což je u hry, která po vás vyžaduje perfektní přehled, docela velký zápor.
Graficky vypadá hra skvěle a vidět postupný růst vašich měst je prostě nádhera!
Ačkoli UI by se rozhodně dalo vylepšit, je tedy pravdou, že elementární problém je v nakládání příliš mnoha úkonů na hráče. Vy musíte dělat věcí až moc a nejde mi do hlavy, proč sem vývojáři nedali alespoň nějaké asistenty. Ostatně i Civilizace, která je v základních prvcích jednodušší a přímočařejší, něco takového má.
Krásný svět na pohled
Pokud to však skousnete a budete odvážně bojovat, hra má přeci jen nutkání vás za to odměnit. Graficky vypadá skvěle a vidět postupný růst vašich měst je prostě nádhera! A ačkoli více možností přehlcuje, přidávají také nové herní mechaniky, co hru obohacují a dělají ještě zábavnější.
Jistou vadou na kráse je překvapivě čeština, která není přeložena úplně nejlépe, ale hlavně se do UI vůbec nehodí. Každou chvíli je český nápis něčím překryt. Obecně je to spíš k smíchu.
Verdikt
Pokud Ara odpustíte různé nedokonalosti a dáte jí šanci, dokáže opravdu skvěle zabavit. Jen tomu musíte dát nejen víc pozornosti, ale také času a her. Vaše první kampaň bude plná přešlapů, ale od druhé se začnete zlepšovat. A hra vám vaši píli vrátí skvělou zábavou s obrovským množstvím možností.