Recenze hry Assassin's Creed Shadows. Vykoupení Ubisoftu?
Michal Maliarov
18. března 202517:00
Pravděpodobně nejvíce nenáviděná hra současnosti je konečně tu a my se můžeme přesvědčit, zda byl ten několikaletý hate Ubisoftu k něčemu.
Kopat do Ubisoftu je posledních pár let dost cool. Ne snad, že by to bylo vždy oprávněné, kontroverze kolem nejnovějšího dílu série Assassin's Creed však jasně ukazuje, že hráči měli zkrátka dost. A musím říct, že jsem už dlouho nezažil hru s takovou kupou smůly, jako právě Shadows. Několikrát odkládaná, ubitá komunitou, a nakonec i uniklá měsíc před vydáním do rukou nedočkavých hráčů. Je hrozně jednoduché nesnášet Ubisoft a jejich nejnovější hru. Jenže já nechci. Protože Shadows se sakra povedl.
Nové Japonsko, staré problémy
Příběh Shadows se odehrává ve feudálním Japonsku koncem 16. století a téměř na každém kroku lze vidět paralely se seriálovým Shogunem, který se odehrává ve velmi podobném časovém období a osobně jsem si užíval spoustu pomrknutí jak z hlediska historického, tak stylového. Vliv portugalských překupníků, jezuitských misionářů na tradice a průmyslový vývoj Japonska je tu krásně vidět a líbí se mi, že Ubisoft nezůstal jen o plochého příběhu o čepeli, kam někdo plácnul Animus. Šlo se mnohem více do hloubky.
Vyprávění nás zavede do období Azuči-Momojama, kdy je centrální Japonsko zmítané občanskou válkou. Vůdce Oda Nobunaga, který je mimochodem jednou z historických postav, je na vrcholu své moci po pokoření klanu Takeda a s první hratelnou postavou, dívkou jménem Naoe, se potkáváme při útoku Ody na její provincii Iga. Aniž bych zabředával do detailů, otec hrdinky je důležitou postavou spjatou s asasíny a Naoe se to dozvídá lehce nedobrovolně, když je vhozena do víru smrti, politických intrik a tajemství, nad kterými se můžeme jako fanoušci série ušklebovat. Však my víme, kam to spěje.
Zatímco je však Naoe na stezce za nalezením pravdy a pomstou (nebudu spoilerovat), hráč má možnost nahlédnout na příběh také z úplně druhé strany - afroamerického samuraje Yasuke a ze začátku také pravé ruky samotného Ody. Jak se ti dva potkají a kam je osud zavede, to už je na hráči.
Konečně dokonalý vibe?
Co mě po tolika letech potěšilo, je návrat na zem. Tím myslím žádné létající potvory, minotauři a jiné ulítlosti, Shadows se drží realisticky při zemi a díky tomu je nasávat atmosféru feudálního Japonska neuvěřitelně chutné. Vlastně se série s nejnovějším dílem vrátila zpět ke kořenům mnohem více, než tomu bylo avizováno u předchozího Mirage a právě zde jsem si s chutí užíval takové herní mechanismy, jako je stealth, strategický boj či opravdové prozkoumávání herního světa. Za to můžeme děkovat především několika citlivým změnám, které Ubi do novinky zakomponovalo.
Začněme příběhem. Ten je překvapivě komplexní a nahlíží na stejnou situaci z více úhlů, hráče ale do ničeho nenutí. Je tu až na pár klíčových momentů naprostá svoboda, s jakou postavou chce hráč běhat a jakým směrem příběh vést. Osobně jsem si nejvíce užíval Naoe, protože její shinobi styl pohybu a boje je naprosto boží a připadal jsem si nejen jako pravý asasín, ale především jsem se vrátil do dob kultovního Tenchu, což se nepodařilo žádné hře už dlouho. Dokonce ani Ghost of Tsushima, který pro mě z hlediska japonského vibu doteď vedl, zůstává lehce pozadu.
Příběh je překvapivě komplexní a nahlíží na stejnou situaci z více úhlů, hráče ale do ničeho nenutí
Také svět navádí hráče k postavám velmi hravě. Po mapě je spousta různorodých výzev a dungeonů, které jsou specifické pro každou postavu a její příběhové pozadí. Yasuke tak někde v přístavech ukecá mnohem lepší ceny a získá více intelu o různých nepovinných questech, Naoe se zase nasouká do spousty jeskyní kde najdete poklady a unikátní customizační věcičky. Místo moře otazníků po mapě Ubi vsadil na imerzi a je tedy radost herní mapu prozkoumávat a objevovat. Pokud hrajete imerzivní režim, což doporučuji, musíte se po questech vyloženě detektivně pídit, zkoumat mapu a provincie a zadavatele najít pomocí svých skautů, co pomáhají s objevováním území. Už žádné svítící kolečko přes půl obrazovky, ukazující na konkrétní chatku.
Dýka do zad nebo kopanec do ksichtu
Dvě postavy znamenají dva naprosto odlišné herní styly. Naoe je shinobi, je radost s ní parkourovat prostředím, skrývat se ve stínech a podřezávat krky. Nové mechaniky mimochodem umožňují být v noci téměř zakrytý v jakémkoliv stínu, vystřelovací hák pak dá možnost rychle vyšplhat na téměř jakoukoliv střechu a vyvýšení, což dává mnohem více prostoru pro taktizování a nalezení "té své cesty". Z obřích opevnění a chrámů se tak stávají důmyslné dungeony, kde si dosyta užijete strategické hratelnosti a přemýšlení, jak ideálně vyčistit celý prostor. Když už dojde na šarvátku, má Naoe pod palcem nejen skrytou čepel, ale také kultovní katanu, shurikeny, vrhací kunai či luxusní kusarigamu, se kterou se krájí všechno, od chudáků v brnění po okolní bambus. Naoe je však drobná a hbitá, což znamená že pár dobře mířených ran vám ukáže loading. Musíte být rychlí, přemýšlet za chodu a zmizet stejně rychle, jako se objevíte.
Na druhou stranu Yasuke je tak trochu tank, který se svým brněním, obří katanou či palicí kanabo dokáže udělat z každé potyčky více vojáků pořádnou párty. Musíte však počítat s tím, že se s ním ve křoví moc neschováte a co se hbitosti týče, je asi stejně šikovný jako influencer bez Wi-Fi. Podle toho na co máte v ten konkrétní den chuť si tak vždy vyberete a obě postavy mají dokonce vlastní stromy schopností (nechybí stylové duální killy i THIS IS SPARTA kopanec) inventář a customizační prvky, takže v menu můžete strávit spoustu času a vypiplat si své bijce k nepoznání. To samé platí i o dalších nepovinných náležitostech, jako stavění a rozšiřování svého "úkrytu" pomalu ve stylu Sims, management skautů a podobné serepetičky. Dělat to nemusíte, ale pokud chcete ještě větší imerzi, je to tu.
Celková hratelnost je natolik vypiplaná, že jsem se často přistihl, že si zadávám výzvy "jak rychle vyčistím tenhle kemp" nebo "jak rychle přeparkouruju městečko s využitím všech těch frajerských piruet", což beru jako velký green flag. Pokud vás totiž hra baví, začínáte si vytvářet vlastní příběhy a vlastní zábavu v rámci toho, co vám dovolí. Jen jsem to opravdu nečekal u hry od Ubisoftu...
Mami, letím do Japonska
Ghost of Tsushima beru nejen jako etalon videoher, které se opírají o historické Japonsko, ale především z vizuálního hlediska jako naprosté umění. Po četné nadílce trailerů Shadows, kdy se vývojáři snažili hráče přesvědčil, že na enginu a grafice opravdu zamakali, jsem však byl stále skeptický. Ostatně, kamenné ksichty NPC postav v Ubi hrách jsou už skoro tradicí, nemluvě o hafě bugů a vtipných momentů. Jenže, i tady se Shadows předvedlo jako neuvěřitelně vypiplaná hra.
Opomenu-li nejnovější verzi Anvil enginu, kterou jsem tak nějak očekával, na Ubisoft hru se mi dostalo překvapivě "čistého" zážitku. Filmečky jsou lahodné, animace obličejů sice postrádají ten smysl pro detail, co bych chtěl v příběhové hře mít, rozhodně je ale cítit solidní pokrok, všechno je šťavnaté, ostré, detailní. Párkrát jsem si všiml až Tarantinovského podání příběhu s podporou skvělé hudby, což mě opět trochu zaskočilo. Je tohle hra Ubisoftu? Odkud se vzal ten styl?
Čím déle hrajete, tím více si začínáte všímat malých detailů. Skoro všechno ve hře má svou fyzickou hodnotu. Pokud máte potyčku u stánků s ovocem nebo porcelánem, všechny se drolí a lítá do stran. Po pár otočkách kusarigamy jsem zíral na rozřezané stěny stanů, rozcupované vlajky i válející se bambusy. Máte zkrátka pocit, že svět je reálný a hráč jen nepobíhá po nakreslených kulisách. To samé platí i o NPC postavách, které jsou živé, reagují na vaše činy a působí, že mají pár koleček v hlavě. V rámci rychlého testu jsem vytáhl před párem stráží na ulici katanu z pouzdra, byl okamžitě napomenut "neštvi mě a zandej to ty všivoto!", omluvil se a pokračoval dál. Prostě banger.
Vítr je prvek, na který Ubisoft upozorňoval v samostatném traileru, ale teprve po osobním vyzkoušení pochopíte, jak obrovský přínos má realisticky ztvárněné počasí na výsledný zážitek
A ten vítr. Vím, že je to prvek, na který Ubisoft upozorňoval v samostatném traileru, ale teprve po osobním vyzkoušení pochopíte, jak obrovský přínos má realisticky ztvárněné počasí na výsledný zážitek. Pestré sady Sakury, zmítající se v silném větru, chuchvalce létající listí, vlající oblečení, blížící se bouřka, kterou poznáte dle silnějšího větru v okolí. Dynamika počasí a jak na něj reaguje prostředí mě nikdy nepřestalo překvapovat a je to pastva pro oči. Zatímco Ghost of Tsushima dokázal upoutat uměleckým pojetím, Shadows má grafiku mnohem praktičtější. Takovou, co pocítíte při hraní, ne jen při kochání do dálky z vrcholku hory.
Možná to vypadá, že jsem se většinu recenze jen rozplýval nad pozitivy a hra žádná negativa nemá. Možná je to částečně zapříčiněno tím, že jsem takovou kvalitku od Ubisoftu už neočekával a titul tak dokáže jen příjemně překvapit. Pravdivější ale je, že se vývojářům povedla zatraceně dobrá hra a negativa jsou spíše menšího charakteru. O příběhové složce ze současnosti a Animusu je nadarmo mluvit, na to už jsem mávnul rukou dávno. Občas jsem narazil na bugy, jako je zasekávání postav v prostředí, což ale bylo spíše vzácné. AI je bohužel stále tupější a spíše to vyvažuje náročností a "au ten dává" faktorem. Nakonec mě neuvěřitelně prudily neustálé loadingy, protože když po každém filmečku a přechodech před obličejem problikne černá obrazovka, trochu to rozhodí soustředění a naladění na tu správnou vlnu. Není to nic, kvůli čemu bych si trhal vlasy, optimalizace si ale zasloužila trochu více pozornosti. Co takhle one-shot přechody ve stylu God of War?
Worth it?
Mám radost. Shadows možná nezachrání Ubisoftu od pádu, ani sérii od dalších ohavností s mytologickými potvorami, protentokrát jsme ale dostali Assassin's Creed se vším všudy. Realistický, historický, z toužebně očekávaného Japonska, se skvělou hratelnosti, nádherným prostředím a tunou důvodů, proč tam zůstat na delší dovolenou. Vlastně jsme asi dostali i hru, kterou všichni fanoušci, a dost možná i samotní vývojáři, tak dlouho chtěli. Co bude dál? Netuším. Ale tohle si zaslouží pochvalu a solidní osmičku.