Recenze filmu Alien: Romulus. Návrat ke kořenům a stejným klišé
Vojtěch Matušinský
16. srpna 202418:00
V kinech je nový Vetřelec a filmaři rozhodně ví, jak se na kořeny ságy odkázat. Nic nového nečekejte, kvalitní film však ano.
Když roku 1979 vyšel první Vetřelec, lidi vystrašil temnou atmosférou, vražděním i velkými zuby. Sága nabrala na rychlosti, styl filmů se různě měnil, Vetřelec si to dokonce rozdal s Predátorem (myslím v boji) a dočkal se mnoha skvělých i horších her. Pak ale přišla moderní doba a tomu Vetřelci to nějak nešlo.
Prometheus přinesl spíše mírně nadprůměrnou zábavu, Covenant byla taková nepovedená komedie s nejhloupějšími kolonisty v historii. Nějaký pokus o zajímavý příběh tu byl a vlastně mě i zajímá, jak dopadne. Všeobecně ale filmaři nevěděli, jak Vetřelce uchopit. S Romulem se tedy rozhodli jít tak moc ke kořenům, jak to jen jde.
Nová Ripleyová a banda spratků
Příběh nás bere časově krátce po prvním filmu. Ocitáme se na těžařské planetě korporace Weyland-Yutani, kde hlavní hrdinka a její retardovaný androidí bratr chtějí odletět pryč na jinou planetu. Pracovní podmínky a úcta k zaměstnancům je v této korporaci na horší úrovni než v Amazonu a šance na povolení odjezdu na jinou planetu je mizivá. Alternativou je poslechnout spřátelenou skupinu spratků a vydat se na opuštěnou loď… jak později zjistí stanici Romulus a Rémus… co se náhle objevila na oběžné dráze, a ukrást odtamtud kryokapsle.
Záporem filmu jsou hlavní hrdinové. Drzá banda téměř teenagerů, kterým tu smrt vyloženě přejete, a Ripleyová z Wishe, působí jako odvar oproti skvělé skupině z původního filmu. Skupina přesto funguje zejména díky zmíněnému androidovi, jehož osud a rozvoj postavy dodává partičce nějakou tu dynamiku. Jak vám je nejspíš jasné, výlet nebude zrovna příjemný.
Drzá banda téměř teenagerů, kterým tu smrt vyloženě přejete, a Ripleyová z Wishe, působí jako odvar skvělé skupiny z původního filmu
Jedná se o výzkumnou stanici Weyland-Yutani… a co jiného by na něčem takovém mohlo být? Naše odvážná skupinka není dost opatrná a probudí něco, co byste nechtěli potkat ani v noční můře. Sice si opět projdeme klasickým vysvětlovacím kolečkem, tentokrát je to však dynamičtější (i kvůli jedné staré známosti) a film se snaží boj o přežití ukázat i po akčnější stránce.
Staré metodiky fungují
Těžko se to popíše, ale film je pro mě kvalitou a zábavností jistým stoupajícím a klesajícím grafem. Tempo dokáže příjemně odsýpat a některé scény jsou naprosto prvotřídní. Filmaři dokážou naprosto ukázkově rozhýřit napětí a ze sedačky v kině se občas budete zvedat. Většina scén je však velmi předvídatelná nejen klasickým filmovým stylem (málokterý film neodhadnete), ale i tím, že jste téměř vše v minulosti viděli.
Je to klad i zápor, nostalgie tu každopádně hraje výraznou roli. Uvidíte známé věci a známé koncepty a půlku času si říkáte, že tohle jste již v minulosti viděli. Film to naštěstí komponuje dobře a zatímco dřív na to šel Vetřelec velmi pomalinku, tady se nápady z minulosti dávkují tak rychle, že máte z filmu pocit, že jste toho prožili opravdu hodně.
Naštěstí se filůmařům atmosféru i témata podařilo ztvárnit na jedničku a vyloženě nelogických pasáží tu příliš mnoho není
Jen je velká škoda, že načasování není úplně nejlepší. Rozjezd je pomalý, aby náhle film jel rychleji než rychlík z Opavy do Prahy. Některé scény dobře rozjíždějí napětí, jiné zase nijak výjimečné nejsou a jsou zakončené laciným jump scarem. Jak jsem říkal, kvalita se zkrátka pořád mění.
Zachycení esence dávných časů
Z velké části mi to přišlo, jak kdyby se filmaři vlastně učili, co je to Vetřelec a jak takové filmy dělat, a i proto se nepouštěli do většího risku. Naštěstí se jim atmosféru i témata podařilo ztvárnit na jedničku a vyloženě nelogických pasáží tu příliš mnoho není. Na závěr filmu na vás dokonce čeká hnusárna, která asi překonává všechno ostatní, co jsem ve Vetřelci kdy viděl.
Soundtrack má tu správnou atmosféru, kulisy a efekty jsou na velmi dobré úrovni a některé scény ve vesmíru jsou naprosto parádní. Většina hlavních hrdinů mě spíše štvala, herecké výkony nicméně nejsou špatné. Jen v angličtině je jejich přízvuk tak strašný, že bez titulků bych většině věcí nerozuměl.
V součtu naštěstí klady výrazně převyšují zápory a vlastně mě mrzí, že příběh neměl nějaký výraznější cliffhanger či obecně větší obohacení univerza. Každopádně pro pokračování je tu prostor a já moc doufám, že na dalšího Vetřelce nebudeme čekat moc dlouho.
Verdikt
Návrat ke kořenům, který sice nepřináší nic moc nového, každopádně staré koncepty servíruje prvotřídně. Má to své chyby, je to předvídatelné, ale konečně je to Vetřelec se vším všudy. Zapomeňte na selhání Covenanta, tento snímek si zaručeně užijete!