Recenze hry A Quiet Place: The Road Ahead. Horor, ve kterém nesmíte vydat ani hlásku
Vojtěch Matušinský
6. listopadu 202416:58
Většina her po vás chce umět se schovat. A ačkoli hluk může přitahovat, není to nutně ústřední mechanika. A pak je tu A Quiet Place, kde je každý zvuk po zásluze potrestán.
A Quiet Place, v češtině Tiché místo, je horor o tom, že Zemi napadli zvláštní mimozemšťané, temní andělé (v angličtině Dark Angels), kteří se k nám dostali na meteoritech. Americká armáda bohužel nehrála ten den Asteroids a mimozemšťany nebyla schopná zastavit. Ti začali vraždit vše, co vydává hluk. Mají totiž výrazně rozvinutý sluch, zatímco všechny ostatní smysly zakrněly.
Ačkoli byl film velmi úspěšný, hra se objevila až nyní. A dává to smysl. Omezení nevydávat zvuk vás efektivně zastaví od tvoření střílečky, vlastně jakékoli akční hry. Téměř vše vydává zvuk, ani Spongebob si krabí hambáč nenasmaží. Na hororovku to však není vůbec špatný nápad, ačkoli hra musí být precizní. A studio Stormind Games nakonec neodvedlo vůbec špatnou práci, ačkoli chybičky tam bohužel jsou.
S astmatem a dítětem v břiše
Hlavní hrdinka není vůbec v jednoduché situaci. Trpí astmatem, takže hrozí, že se náhle rozkašle a rozdýchá, což přiláká ufony. Zjistí, že je těhotná. Hra to moc neřešila, ale já si hned představoval, že zvracení a příchod řvoucího dítěte také dokáže být celkem hlasité. A přežívá v komunitě, která není úplně přátelská a není tam zrovna dvakrát v bezpečí.
Hned zkraje je fajn dodat, že A Quiet Place: The Road Ahead je relativně krátký, avšak intenzivní příběhový zážitek. Dle How Long to Beat vám hra zabere kolem 8 hodin, což odpovídá mé zkušenosti. Hra vsází na silný příběhový zážitek, přičemž příběh mohu rovnou pochválit za udržení napětí a vytvoření zajímavé zápletky.
A Quiet Place: The Road Ahead je relativně krátký, avšak intenzivní příběhový zážitek
Hra dokázala hezky propojit momentální nebezpečný svět s minulostí. Postavy jsou zde až překvapivě hezky vylíčené a příběh zaujme. Není to jen o partě teenagerů, které někdo pozabíjí na chatě a vy jim to ještě přejete. Ačkoli jsem se do příběhu musel dostat, závěr mě vlastně zajímal a pro hraní opravdu není nutné znát film, ačkoli je to doporučeno.
Nevydejte ani hlásku
Dost neobvyklé je, že jste už instinktivně naučeni schovávat se v trávě atd. Zde vám to naopak může jen uškodit. Jde vám jen o to eliminovat veškerý hluk. Musíte chodit pomalu, do ničeho nevrážet, a pokud nějaký hluk uděláte, je načase zmlknout a zalézt někam do kouta. Samozřejmě i dotek mimozemšťana na vás upozorní, takže ho nehlaďte nebo tak, nicméně jinak na vás může být otočený a prostě vás nevidí. Blízká setkání nejsou vůbec neobvyklá.
Mechanika dělá ze hry neskutečně imerzivní dobrodružství. Musíte se naučit vnímat prostředí, hýbat se s rozvahou, abyste nevydali ani hlásku: nenarážet do plechovek, neskřípat dveřmi. Každá chyba vás může stát život a upřímně momentálně nemáte nic moc jiného, co byste mohli nabídnout. Do hry se můžete výrazně vžít, což potvrzuje, jak moc jsem se lekl přítelkyně, když mě chtěla pohladit, zatímco jsem hrál.
Jde vám jen o to eliminovat veškerý hluk. Musíte chodit pomalu, do ničeho nevrážet, a pokud nějaký hluk uděláte, je načase zmlknout a zalézt někam do kouta
Do hry postupně přichází i nové mechaniky, které nejsou nic světoborného, nicméně stačí. Vaše postava potřebuje používat inhalátor; když necháte dýchací problémy zajít moc daleko, tak vás dýchání odhalí. Musíte občas někam dát prkno jako most či něco přelézt či hodit předmět na odlákání. Relativně zkraje budete mít přístroj na zaznamenání vašeho hluku a hluku prostředí, který budete mít vytažený téměř nonstop. Trochu mi to připomínalo přístroj na zaznamenání pohybu z Alien: Isolation.
Přecitlivělá mechanika s občasnými bugy
Je to zajímavá mechanika, ačkoli dokáže být i dost otravná. Ze hry máte občas pocit, že je to hlavně simulátor nedělání zvuku. Otvírání dveří velmi pomalu je vyloženě únavné, a také ve chvíli, kdy chodíte tak pomalu, že to přes herní soundtrack ani neslyšíte, může hra hned začít hrát varovné zvuky, že vás mimozemšťan zaznamenal.
Mechanika je prostě až moc citlivá i v momentech, kdy je to spíše otravné. Ostatně má první smrt byla při otvírání poklopu klimatizace. Obdobné je to s astmatem, které má nutkání se projevovat docela často. Neustále dokola používat inhalátor se taky omrzí a ano, jsou tu napínavé momenty, kdy doufáte, že vaše postava ještě vydrží. Mně se však celé to problémové dýchání spíše trochu zajedlo. Opět, mohlo to být aspoň trochu víc tolerantní.
Ze hry máte občas pocit, že je to hlavně simulátor nedělání zvuku. Otvírání dveří velice pomalu je vyloženě únavné
A jak si dokážete představit, to celé je mnohem víc citlivé na bugy. Hra jimi není přeplněná, ale i tak. Občas dělal povrch špatné zvuky. Občas jsem drkl do předmětu, který šel na „křivou podlahu“ a začal poskakovat. Prostě to chtělo tento systém jak designově, tak technicky vyladit.
Mimochodem, pokud si to zapnete v nastavení, hra vás může slyšet dýchat. Funguje to docela dobře, ačkoli já to vypnul. Je nepříjemné, když vás odhalí jen proto, že vám přišla zpráva na mobil. Obecně hra má docela dost různých nastavení, která hru upraví vašemu stylu, a to je dobře.
Temná atmosféra s vizuálními glitchy
Bugy bohužel nekončí tam. Hra není nejlépe optimalizovaná. Většinu doby vypadá fakt dobře, temně a je doplněna úchvatným soundtrackem. Jiné momenty je trochu rozmazaná a občas se objevil bug s čárečkou na obrazovce.
Všeobecně jsem naštěstí nadšený byl, možná se místy i bál. A Quiet Place: The Road Ahead není špatnou hrou, jen není zcela dopilovanou. Chtělo si to s tím ještě trochu pohrát. Pokud vám ale krátký filmový zážitek stačí a jste fanoušky předlohy, hurá do toho.
Verdikt
Atypický horor, kde je vaší jedinou starostí hluk. Je to zajímavé, napínavé, ale také otravné, jelikož to místy přerůstá v simulátor pomalého otevírání dveří. Je škoda, že A Quiet Place: The Road Ahead nebylo lépe odladěno, jelikož jinak se jedná o originální hru s výbornou atmosférou a napínavým příběhem.