Recenze hry Astro Bot. Hravá cesta skrz historii PlayStationu plná nostalgie
PlayStation má slabší rok. Tedy měl. Přichází totiž Astro Bot od týmu Asobi, který je tak hravý, jako málokterá dnešní novinka.
Před dlouhou dobou bychom mohli říct, že maskotem PlayStationu byl Crash Bandicoot. Osud tomuhle vačnatci ale moc nepřál a nyní ho po společně s celým Activisionem dostal do rukou Microsoft. Od té doby se v čele konzole od Sony objevovaly různé tváře. Před pár lety vznikl Astro, který představoval schopnosti nového hardwaru. Vedle kratší ukázky jsme se konečně dočkali pořádné hry, kde tento malý robot dostává více prostoru a svými kvalitami jasně dokazuje, že tohle byla trefa do černého.
Tradiční, ale skvěle zpracované skákání
Když nepočítám Nintendo, stává se velmi zřídka, že se velké společnosti rozhodnou vytvořit vcelku klasickou 3D skákačku. To, že tenhle žánr studio Asobi zvládá bravurně, dokázalo už v Astro’s Playroom. Měla sloužit hlavně jako prezentace všech vlastností ovladače DualSense, ale stalo se z ní víc. Vedle toho, že to byla skvělá plošinovka, také na hráče dýchla vlnou nostalgie díky vzpomínkám na historii celého PlayStationu. Astro Bot staví na velmi podobné myšlence, jen ji posouvá dál a rozprostřel ji do několika různých galaxií.
Astrovo dobrodružství začíná celkem klidným letem skrz vesmír. Dokud tedy se svojí lodí nenarazí na zelenavého mimozemšťana, který z ní ukrade procesor, a aby toho nebylo málo, další části lodi se společně s několikasetčlennou posádkou rozletí do všech směrů. Nezbývá tedy nic jiného než nouzově přistát, dát se trochu do kupy a vyrazit na záchranou misi. A tím odstartovala parádní jízda, kterou jsem si užíval od začátku do konce.
Astro Bot je v základu tradiční skákačkou, kdy kromě klasického poskakování můžete chvíli levitovat díky laserům v nohách. A možnost proplesknout nebo nakopnout nepřítele také přijde vhod každou chvíli. I bez jakýchkoliv dalších vychytávek je hraní pocitově skvělé. Pokud jste stejně jako já hráli vícero podobných skákaček, jistě dobře víte, že ani takové základní věci se vždy nepovede zpracovat dokonale.
To, co Astro umí, nebo neumí, se liší s každou planetou. Neplatí to sice vždycky, ale častokrát dostanete do rukou některého z pomocníků. S opičákem můžete vyšplhat na jinak nedosažitelná místa a házet po nepřátelích velké kameny. Slepice vás zase vystřelí do větších výšek a se stopkami na chvíli okolo Astra můžete zpomalit čas. Při odletu z planety vám tyto specialitky hra zase odebere, ale vůbec to nevadí. Během průchodu každou takovou úrovní je totiž využijete na maximum a vedle skákačkových pasáží jsou kolem nich postavené i souboje s nepřáteli.
Je znát, že tvůrci se nijak nebáli experimentovat a pohrávat si s více rozmanitým prostředím...
Planety jsou rozdělené v “mariovském” stylu, kdy si postupně procházíte různě stylizované světy a na konci každé galaxie vás čeká souboj s bossem. K těmto momentům mám jedinou větší výtku. Bossfighty jsou obecně u plošinovek problém, protože s nimi těžko vymyslíte nějaké zázraky. I když jsou potvory v Astro Botovi hezky naanimované, průběh boje je docela obyčejný. Jelikož je v těchto úrovních k záchraně jen jeden robot, nemáte ani nejmenší potřebu se pustit do prozkoumávání. Občas ale na větší monstra narazíte i na běžných planetách a musím říct, že tyto střety jsem si užíval mnohem víc.
Nostalgický hurikán
Díky tomu, že je Astro Bot výborná skákačka, osloví mladší hráče a fanoušky žánru. Věřím ale tomu, že zaujme i sortu, která by se takové hře běžně vyhnula. Kromě toho, že musíte získat zpět všechny části vesmírné lodi, je také potřeba zachránit všechny ztracené roboty. Celkem jsou jich tři stovky. Část z nich je obyčejná, ale spousta na sobě má oblečky inspirované legendárními značkami herního průmyslu. Právě díky nim Astro Bot působí také jeho vzpomínková jízda skrz všechny předchozí konzolové generace.
Nejsou to jen značky PlayStationu. Z ukázek jistě některé z postaviček poznáte, nebudu vám zbytečně kazit další překvapení. Svými postavami ale hojně přispěl třeba Capcom, Konami nebo Bandai Namco. Najdou se i další, ale převážně se objevují zmínky o hrách od japonských společností. Velmi často jsem se až podivoval, co všechno se týmu Asobi podařilo do hry dostat. Tohle je jedna z těch her, u kterých jsem se skoro neustále jen přitrouble usmíval a přehraboval se ve svých vzpomínkách na všechny ty legendy.
Tohle je jedna z těch her, u kterých jsem se skoro neustále jen přitrouble usmíval a přehraboval se ve svých vzpomínkách na všechny ty legendy
Astro jde v tomto směru pořádně do hloubky. U některých postav jsem jen horko těžko poznal, o koho vlastně jde. Vůbec to neberu negativně, právě naopak mě to pošťouchlo k tomu, abych se zajímal o další hry, které mi v minulosti unikly a řekl bych, že podobný efekt by Astro mohl mít na většinu zapálených hráčů. Největší prostor ale samozřejmě dostaly ty nejprofláklejší značky PlayStationu. Ty kromě robotů dostaly i celý level stylizovaný podle dané série.
Vnímání všemi smysly
Kolem současnosti a historie PlayStationu je ve hře postavená spousta věcí. Však samotná vesmírná loď má tvar PS5 a mezi planetami se přesouváme na ovladači DualSense. Ten je kapitolou samou o sobě. Stejně jako v Astro’s Playroom si s možnostmi ovladače tvůrci vyhráli bohatě. Astro Bot je jednoznačně tou nejlepší prezentací, jakými způsoby jeho vlastnosti lze využít. Haptická odezva se mění podle toho, na jakém povrchu zrovna Astro cupitá. Stejně tak v rukou cítíte každou vaši akci a častokrát je využitá i během řešení některých hlavolamů.
Překvapilo mě, jak dobře funguje spojení haptiky a zvukových efektů, které vycházejí přímo z repráčku na ovladači. Nejsem fanoušek toho, když na mě ze hry mluví postavy přes ovladač. V tomhle případě ale skrz DualSense slyšíte pouze zvukové efekty a citoslovce. Cinkání kovu o kov, žbluňkání vody, sršení elektřiny... Místo toho, aby byly tyto interakce otravné, mě spíš víc vtáhly do hry a jejího krásně zpracovaného prostředí.
Naprosto chápu, že každý nebude mít stejnou reakci. Reprák na ovladači lze úplně ztlumit v nastavení konzole. Zvuky stále uslyšíte z televize, jen tolik nebudou vynikat. Haptiky se ale je tak nezbavíte. V nastavení hry ji nelze vypnout, musíte kvůli tomu jít do systému konzole. Jejím vypnutím se ale ochudíte o znatelnou část zážitku. Hru by ale mělo být i tak možné dohrát, protože si můžete zapnout pomůcku usnadňující řešení hádanek založených na haptice.
Nepřeberná dávka hravosti
Na pohled každá z úrovní vypadá nádherně. Jistě, grafika je jednodušší, ale Asobi se ji nijak nesnaží udělat kdovíjak realisticky. Občas mohou některé pasáže vypadat stroze, pár plošinek a nepřátel k tomu s pár předměty okolo. Ať už narazíte na cokoliv, můžete si být jisti tím, že ona věc tam není jen proto, aby se zaplnil prázdný prostor.
I když zrovna nejde o řešení hádanky, s většinou takových maličkostí lze interagovat. Když skočíte na lehátko, Astro si v mžiku udělá pohodlí. S přátelskou krávou se můžete pomazlit. Některá místa jsou určená přímo k tomu, abyste se na nich vyfotili. Interakcí si užijete hromadu, i když zrovna nejste v akci. Na planetě, kde jste museli nouzově přistát, se shromažďují všichni zachránění roboti. Každý ze speciálních vám po přátelském nakopnutí předvede nějaký kousek.
Abyste měli tyto extra robůtky kompletní, je nutné získat jejich relikvii z místní gacha mašiny. Za 100 zlaťáků si náhodně vylosujete jeden z takových předmětů. Kromě toho lze získat i nové barevné palety pro virtuální DualSense a několik oblečků pro Astra. Chvíli ale bude trvat, než se k těmto možnostem dostanete. V každé úrovni sbíráte kromě mincí také puzzlíky. Když jich nasbíráte dostatek, získáte přístup právě ke gacha automatu, do převlékárny a tak dále.
Zlaťáky a puzzle nejsou tím jediným, co planety skrývají. V úvodní galaxii jsem byl trochu rozpačitý ohledně obtížnosti hry. Je jasné, že Astro je zaměřený hlavě na casual hráče, takže nastřelit náročnost někam vysoko by nedávalo smysl. Vrátím se ještě jednou k Mariovi. Ten zvládá casual hratelnost výborně kombinovat s náročnějšími hlavolamy a skákacími pasážemi, které začátečníka pěkně potrápí. Astro něco podobného nakonec zvládá také. V některých úrovních totiž můžete najít portály do ztracené galaxie. Dostat se k některým z nich chce notnou dávku důvtipu.
Nejde ani tak o to, že by bylo příliš náročné k nim proskákat. Spíš jsou velmi dobře ukryté. Roboty a puzzlíky najdete docela snadno, k nalezení portálů už se to bez větší snahy neobejde. Rozhodně ale za to stojí, protože v těchto skrytých úrovních jsou schované ty největší chuťovky z řad speciálních robotů. Pokud se vám ale nechce zdlouhavě šmejdit v každém koutě, můžete si při opakovaném průchodu úrovní zavolat na pomoc naváděcího ptáčka, který udá směr k ukrytému tajemství. Bude vás to ale pokaždé stát 200 zlatých.
Tajemství ukrývá i samotný vesmír, kdy se přesouváte mezi planetami. Občas můžete zahlédnout letící meteorit, či pás kamenů. Určitě při každé takové příležitosti do objektu vražte. Zpřístupní se vám tím nepovinné úrovně, které jsou obtížností také trochu výš než ty základní.
Jedinečná příležitost
Astro Bot je ukázkou toho, jak bych si představoval first-party hry na PlayStationu. Zábavná hratelnost, bezchybná optimalizace a grafika a nápad, který u konkurence najdete jen těžko. Jistě, her, které pracovaly s všemožnými crossovery byla v minulosti spousta. Tým Asobi ale svoji myšlenku zpracoval opravdu dobře. Nejenže vytvořil skvělou skákačku, zároveň pokryl valnou část historie PlayStationu, a to jak po stránce herních značek, tak v ohledu hardwaru, což podtrhává velkolepá část v závěru hry.
Nutno ale říct, že to, co fungovalo jednou, nemusí fungovat opakovaně. Astro Bot u hráčů jistě zafunguje z velké části díky širokému pokrytí velkých herních značek. Pokud by na tom byl v budoucnu ale postavený další díl, efekt už to nebude mít takhle velký ani zdaleka.
Verdikt
Astro patří mezi nejlepší skákačky, které vyšly za posledních několik generací. Není to jen o tom, že se týmu Asobi podařilo výborně zpracovat základy hratelnosti, zároveň je tohle vesmírné dobrodružství neskutečně hravé, barevné, skvěle zní a naprosto ždímá všechny možnosti ovladače DualSense. Díky kombinaci žánru a využití camea hromady postav a referencí na konkurenční značky zafunguje u mladších i starších hráčů. Vady na kráse se mi tady hledají opravdu těžko. Největším neduhem jsou slabší souboje s bossy, ale když vezmu v potaz, jak jsem se během celé hry bavil, je to jen nevýrazné zaškobrtnutí.