Recenze hry Need for Speed Unbound. Pokus o návrat ke kořenům
Další pokus o oživení upadající značky je tady. Zázrak se nekoná, ale příslib do budoucna tu možná máme.
Tak se mi to stalo zase znovu. Po několika dlouhých letech, ale přece se zase dostavil ten neodolatelný pocit potřeby po rychlosti. Mám na mysli té závodní, s vůní virtuálního benzínu a spálených gum. Popravdě jsem v to asi už ani nedoufal, ale skutečně jsem se vrhnul do nového dílu dříve legendární série Need For Speed, tentokrát s podtitulem Unbound.
Nostalgie a zvědavost
Nedoufal jsem v příliš a vlastně jsem ani mnoho nedostal. Hovořit tak o zklamání tedy rozhodně není na místě. Jakožto milovník reálnějších jízdních modelů vlastně příliš nechápu, co mě ke spuštění NFS Unbound vedlo. Je to nostalgie? Nebo snad pocit určité zvědavosti? Asi jde o kombinaci obojího. Po několika hodinách hraní, stovkách odjetých závodů a desítkách policejních honiček se tak vlastně ptám, stálo mi to vůbec za to?
Při vzpomínce na kulty jako Hot Pursuit, Underground nebo Most Wanted jsem si zároveň začal uvědomovat, že už nejsem zrovna nejmladší. Ví vlastně někdo o kolikátý díl této značky se jedná? Rozhodně ne a nikoho to asi ani nezajímá. Proč taky? Need For Speed tu vždy byly od toho, aby své hráče zabavilo. Pravdou je, že poslední roky se to tak úplně nedařilo a nelze si nevšimnout sestupné tendence, jenže co když je tomu protentokrát jinak?
Lehký návrat k původním klasickám rozhodně cítit je. Unbound je opět tou nejklasičtější závodní arkádovkou, kterou lze v rámci značky očekávat. Jenže má oproti dřívějším dílům větší množství super cool vychytávek, které z vás udělají skutečné borce a obávané jezdce. V jádru se stále jedná o tutéž závodní hru, kterou dostáváme poslední roky na stříbrném podnose, i když ten závan minulosti je zde cítit o něco více. Každopádně i tak nechybí super příběh, velké množství vozů, nějaké to drsňácké město, které nic neodpouští, tu a tam otravní poliši, tuning na každém rohu a hlavně SWAG!
Nutno uznat, že na závodní hru tu ale máme celkem smysluplný scénář, který pojí dohromady celé to kolovrátkové závodění. Vaše milovaná kára byla odcizena a vy se jakožto ublížený hrdina chopíte jedné z posledních šancí na jeho opětovné získání. Jak už to tak bývá, celkem potupně začnete od nuly se zaprděným Beetlem, popřípadě nějakým stařičkým Nissanem a začnete se pomalu škrábat na vrchol. Bohužel v začátcích budete víceméně pro smích a těch peněz nazbyt také zrovna nebude. Následující čtyři týdny tak budete muset celému městu ukázat, kdo je tady skutečným králem rychlosti.
Další drsná story
Příběh rozhodně nepatří k těm nesilnějším, ale na poměry závodní hry funguje celkem spolehlivě a do celého konceptu skvěle zapadne. Vše umocňuje i mega husťácká výtvarná stránka, která už dlouho před vydáním hráče dráždila. Je zde řeč o všech těch malůvkách, dodatečných efektech, animacích, křídlech, pizzách, kladívkách apod. Na první pohled jde o totální kýč, který by v závodní hře neměl co dělat. K mému překvapení jde ovšem o naprosto neškodný prvek, který sice nelze úplně vypnout, ale je možné jej alespoň minimalizovat.
Jsem pragmatik a zároveň zastánce čisté a jemné estetiky bez zbytečných komplikací, ale ony tyhle infantilní omalovánky vážně vůbec neruší. Ba naopak, dá se na ně celkem hezky zvyknout a jsou příjemným zpestřením jinak ne úplně ohromující grafiky. Ne snad, že bychom se bavili o vyloženě ošklivé hře, ale Gran Tourismo rozhodně neočekávejte. Modely všech 143 vozů vypadají skvěle, zamrzí ovšem neúplně skvěle zvládnuté město, rozmazané pohledy do dálky, průměrné efekty deště a vody celkově, ale především poměrně často doskakující textury. Na druhou stranu 90 % času hry budete trávit s plynem na podlaze, takže to lze přehlížet a navíc tady máme ty již zmiňované omalovánky, které dokáží odtáhnout pozornost trochu jinam. Nelze si ale nevšimnout dost odfláknutého fotorežimu, který v porovnání s konkurencí působí stroze a tak trochu zbytečně.
No a jak se vlastně v Lekeshore City jezdí? Na poměry série tak nějak standardně. Striktně arkádový jízdní model fanoušky rozhodně nepřekvapí. Zastavit můžete na pětníku, prodriftovat lze kdekoli a lámat si hlavu s poškozením vozu je víceméně zbytečné. Model poškození až na drobnou vizualizaci víceméně nefunguje, auto je v běžném závodním režimu téměř nezničitelné. A pokud přece jen získáte pocit, že by už další čelní náraz ve 180 Km/h nemuselo přežít, stačí profrčet skrze benzínku a jste v klidu. Pokud se vám nějaký ten závod nepovede, k dispozici je několik restartů v rámci konkrétní denní doby, a to v závislosti na zvolené obtížnosti. Šance na nápravu tu vždy je, ale budete se muset překvapivě trochu i snažit.
Mimo samotné závodění je město prošpikováno stovkami výzev a sběratelských předmětů. Pokud se tak nechcete zrovna účastnit pouličních sprintů či otravných driftovacích klání, můžete jen tak volně brouzdat a překonávat fyzikální limity. K dispozici jsou úsekové radary, rychlostní fotopasti, další driftování nebo nějaké ty billboardy k demolici. A komu by i tohle bylo málo, čas od času se objeví nějaký ten pochybný melouch na hraně zákona. Takže "odvez káru z bodu A do bodu B" apod.
Zase ta policie
Hra je opět rozložena na denní a noční dobu. V rámci jednotlivých dnů postupně vzrůstá level heat, který značí, jak moc v hledáčku policie vlastně jste. Čím více závodů a vylomenin po městě natropíte, tím těžší život si uděláte. Ale pamatujte, risk je zisk. Můžete si do garáže dovézt skutečně hřejivou vatu, ale také lze o vše přijít během jediné nepovedené policejní honičky. Ty patří opět k hlavním lákadlům hry a v prvotních fázích jsou skutečně i zábavné. Postupem času se ovšem díky vysoké frekvenci stanou tou největší slabinou hry. Navíc je tu ta otřesná umělá inteligence strážců zákona… Ti sice mají rychlé vozy, ale rozumu příliš nepobrali, což často vede k mnoha úsměvným momentům. Každopádně počítejte s tím, že policejní hlídky jsou opravdovou osinou v zadku. Jak překvapivé. Velká připomínka ještě směřuje k rozložení jednotlivých závodů. To, že je nutné v otevřeném městě někam dojet není problém, ale že se jedná o několik stále se opakujících míst už ano. Co takhle trochu více využít potenciálu herní mapy?
Celkově tu tak máme vlastně takový zaběhnutý NFS standard. Komu se líbil předchozí díl, bude nejspíše spokojen i tentokrát. Kdo na sérii zanevřel již několik let nazpátek, nic nového v Unbound rozhodně nenajde, i když nostalgický závan by mohl přilákat více fanoušků. Pro první skupinu je opět připraven nějaký ten základní balíček upgradu vozidel a pochopitelně množství kosmetických úprav, které nezklamou i náročnější moto nadšence. Škoda jen, že se všechno rozjíždí tak zatraceně pomalu a nákupy v první třetině hry jsou tak trochu vzácnější. Osobně bych ocenil přehodnotit ekonomickou stránku hry. Neškodila by trochu větší dynamika.
Verdikt
Po technické stránce jsme během recenzování nezaznamenali žádné výraznější problémy, vyjma několika nešťastných záseků v krajině (jednou bohužel přímo před zraky rozzuřené policejní hlídky, takže bylo po vatě). Hru opět zdobí, jak už bývá zvykem, cool hudební soundtrack (který jsem ovšem rychle vypnul a dal přednost Spotify) a pochopitelně takové ty tradiční husťácké hlášky všech zúčastněných. Zkrátka standardní NFS určené tradičnímu publiku. Standard v novém prostředí a s oživeným vizuálem, který dává mírný závan časů minulých.