Recenze hry Super Mario Party Jamboree. Šílené minihry pro hraní s přáteli
Vojtěch Matušinský
22. října 202414:40
Nintendo se na rodinu a kamarády, na ty pořádné párty, vždy dost zaměřovalo. Hraní s přáteli je fajn, jejich porážení taky. A v Super Mario Party to můžete dělat ve skupince čtyř na doslova stovkách různých aktivit.
Je to již docela starý koncept. Co kdybychom vzali hromady miniher a dali je do jedné velké hry? První Mario Party pochází již z roku 1998 a jeho existence dodnes je očividný důkaz, že koncept smysl má. Ostatně Mario Kart vás omezí na auta, Halo na střílení, Rayman na skákání, Super Smash Bros. na mlácení. Super Mario Party své omezení vlastně nemá.
V této recenzi jsem se rozhodl nedělat přímá porovnání. Koncept je stále stejný, ačkoli Super Mario Party Jamboree přidává více obsahu, nejen v podobě většího množství miniher. Já chci vyřešit jedinou otázku: Je tahle hra pro vás?
Na herním poli
Pokud jste Super Mario Party ještě nehráli, hodí se začít tím, že primární koncept je chození po hracím poli. Určité Člověče, nezlob se s minihrami? Házíte kostkou, chodíte a cílem je posbírat co nejvíce hvězdiček. K tomu nebudete jen házet, ale také sbírat mince a používat různé speciální schopnosti na pomáhání sobě nebo uškození ostatním. To je taky největší zábava, která dokáže účinně ničit přátelství. Prostě pravá párty. Nově zde máte možnost získat spojence, který vám dvojnásobí odměny a často nabídne i jiné bonusy.
Po odházení tahů všech přichází minihra, která vás v tomhle konkrétním módu vždy staví nějak proti sobě. Ať je to všichni proti všem nebo třeba 2v2, 3v1, kdy vítěz bere největší odměnu a dle nastavení může poražený něco ztratit. Minimálně peníze, občas i svou hrdost nebo nervy.
Je to jednoduché, ale funguje to. Principy hry jsou vskutku primitivní a každý se do toho dostane okamžitě. Pro pozvání přátel na návštěvu je to opravdu ideální. Zase v jednom to opravdu není ono, takže pokud hrajete hry z důvodu, že nemáte přátele, dejte spíš ruce pryč. I ti online ale stačí, na to je tu speciální režim.
Principy hry jsou vskutku primitivní a každý se do toho dostane okamžitě. Pro pozvání přátel na návštěvu je to opravdu ideální
Ačkoli se kvalita miniher liší, obecně jsou udělané zábavně a jsou různorodé. Některé dokonce využívají i pohyb. Mluvíme vskutku o stovkách a stovkách různých aktivit, co můžete zkoušet. Průchody hrou tedy mohou být vždy aspoň trochu odlišné a během jednoho průchodu se párty boardy opakovat nebudou.
Minihry můžete pochopitelně hrát i v odděleném módu, kde prostě hrajete minihru za minihrou. Je to pak rychlejší a může to plnit i tu funkci nárazové zábavy. Za úspěšnost v čemkoli dostáváte mince, které můžete využít upřímně na úplné kraviny: hudba, nálepky, emotikony. Obchody ve hře jsou za mě zklamáním, ačkoli postupný progress a odemykání nových věcí již příjemné je.
Není třeba vždy bojovat
Soupeřit s přáteli je obecně asi největší sranda, každopádně hra vás k tomu nenutí. Co budete dělat, vybíráte vždy ze vzducholodě, protože běžné menu tvůrcům přišlo trapné… mně spíš zdržuje načítání vzducholodi. A najdete tu i hromadu jiných režimů.
Koopathlon je takový maraton. Kombinuje minihry založené na tom, že se snažíte doběhnout někam první do cíle. Úspěch vám dá víc bodů, tím pádem víc pokořených políček. Bowser Kaboom Squad je pak o nošení bomb do děla, které střílí na Bowsera. Má pět kol a po každém je kooperativní minihra. Vaším cílem je totiž Bowsera skupinově porazit, takže společně i bojujete za lepší bonusy z miniher.
Ačkoli se kvalita miniher liší, obecně jsou udělané zábavně a jsou různorodé. Některé dokonce využívají i pohyb
Tyto režimy jsou tedy v součtu vlastně jiný pohled na to, jak minihry zapínat. Nejsou špatné, ale za hodně velký zápor vidím, že jsou omezeny jen na jednoho hráče na jedné konzoli. Hodně podobné minihernímu módu je i Rhythm Kitchen, kde musíte perfektně časovat mačkání tlačítek. Diplom z pokročilé matematiky tedy na hraní mít nemusíte.
Menší odklon je Paratroopa Flight School, kde musíte využívat Joy-Cony k létání a plachtění. Naprosto skvělá zábava je Toad’s Item Factory, kde se z jedné části mapy snažíte dostat kuličku na druhou část, a to tím, že nakláníte Joy-Cony, a tím také plošinky ve hře.
Jednoduchá a prvoplánová zábava
Hra se snaží mít jistý styl tropického ostrova a vlastně to sedí. Tu image, že tu máte spoustu jednoduchých aktivit, které můžete střídat dle libosti. Rámcově tu však není žádná hloubka, je to jen naskočení na pár miniher a vyskočení zpátky. Jsem rád, že se sem přidaly i některé odlišnější hry a už jen vyzkoušení všeho vám zabere hodiny času. Faktem však je, že je to všechno na jedno brdo.
A s tím musíte počítat. Hra je prostě sociální a nejlépe hraná s přáteli v jedné místnosti. Kompletní prozkoumání hry sice něco zabere, ale rámcově hned víte, co čekat.
Verdikt
Rozhodně je to evoluce v Super Mario Party a solidně provedená hra, u které jsem se opravdu bavil. Mrzí mě, že to nemá žádný vyšší cíl a získávání mincí vám nedá žádnou rozumnou odměnu. Ale bavil jsem se, a to je hlavní.