Recenze hry The Legend of Zelda: Echoes of Wisdom. Návykovější než kokain
Vojtěch Matušinský
5. října 202411:04
Nintendo je hravé a často přijde s něčím, co je díky své jednoduchosti strašně návykové. The Legend of Zelda: Echoes of Wisdom je nádherným příkladem toho, jak upoutat snadnou funkcí a vytvořit závislost.
Legenda o Zeldě je slavnou sérií, ve které zelený šermíř Link zachraňuje princeznu Zeldu – ano, ten zelený panáček opravdu Zelda není! Nicméně princezna Zelda není pouze dámou v nesnázích. Občas se po vzoru Ripleyové nebo Xeny stane tou silnou bojovou ženskou postavou.
The Legend of Zelda: Echoes of Wisdom jí dává úžasný prostor a vlastně je jednou z nejlepších her od Nintenda, co jsem za poslední roky hrál. Přitom stačila jedna chytrá funkce, jeden vydařený game loop, abych hře propadl jako dítě cukru. A chtěl hrát víc a víc a víc.
Na svět přichází temnota
Příběh je opět ukecaný a vlastně o ničem, jen mě nutí přeskakovat konverzace. Princezna je v nesnázích (no shit), vy ji za Linka zachráníte, jenže boss je nevyzpytatelný hajzlíček. Vytvoří nějaký temný portál, který začne řádit po celé zemi. Link je polapen a Zeldě se jen tak tak podaří uniknout.
Portál však pohltí lidi a vyšle jejich zlé temné kopie. To se stalo i králi, který se rozhodl princeznu zavřít a popravit. Naštěstí princeznu našlo světýlko Tri, které jí předalo kouzelnou schopnost. Princezna může oskenovat nějaký předmět a pak ho vyvolat jako Echo. Taková magická tiskárna.
Hra jde pomalu, na začátku máte jen základní předměty a postupně se odemykají další a další možnosti
Základ hry je postaven na prvcích některých z předchozích Zelda her. Máte izometrickou kameru a pomocí tlačítek skáčete či útočíte. Je to jednoduché a arkádové, ale vlastně to dokáže dost slušně zabavit. Tady však monotónnost systému narušila nová chytrá mechanika.
Mechanika funguje tak, že nějaký nový předmět nebo poraženého nepřítele pomocí kouzelné hůlky okopírujete a následně ho můžete vyvolat. Mechanika je přitom omezena na množství bodíků. Například vyvolání bojovníka stojí tři bodíky a vy jich máte čtyři. Takže můžete vyvolat bojovníka a ještě jednu věc za jeden bodík, jinak začnou vyvolané věci mizet.
Návykovost skvěle zabudovaná do prostředí
Vyvolávání je hlavním loopem hry a je využíváno na vše. Na začátku na stealth, kdy vyvoláváte bedny a plížíte se ven. Často na logické hádanky, kdy musíte někam vylézt či s něčím posunout. Na boj, kdy musíte chytře vyvolat armádu. Hra jde pomalu, na začátku máte jen základní předměty a postupně se odemykají další a další možnosti.
Hra nastavila tempo tak perfektně, že takový ten učící se loop je chytře zabudovaný do hry. Dlouhodobě získáváte nové a nové funkce, které jsou hned využity v prostředí, aby se výzva hry zvýšila. Vyvolávání je však postupně obohacováno více prvky, třeba možností transformovat se na Linka nebo hýbat předměty pomocí Tri. Mechanika a la transformer hold nechybí.
S možnostmi se ve hře zvyšuje zábava a díky rozmanitému prostředí nedochází tak rychle ke stereotypu
Nikdy jsem se ve hře necítil přetížen. Nové možnosti přicházely logicky. Naopak jsem se extrémně těšil, co dalšího mohu využít. S možnostmi se ve hře zvyšuje zábava a díky rozmanitému prostředí nedochází tak rychle ke stereotypu. Můžete třeba přejít do vodního biomu, a hned vše funguje úplně jinak.
Trochu zmatené
Nějaké výtky se na hře v každém případě najdou. Herní mapa je v otevřeném světě a občas se v ní můžete trochu zamotat. Některé úkoly počítají s čtením příběhu, který je však otřesně nudný. Fakt špatná kombinace, to vám teda povím!
Grafika hry je OK. V úžasu asi nebudete, je to taková ta klasická malovaná Nintendo grafika. Budete však občas trpět při míření. Když něco musíte vyvolat přesně, může být mnohem těžší se trefit. Trochu neohrabaná hra přeci jen je, každopádně naštěstí ne moc.
Herní mapa je v otevřeném světě a občas se v ní můžete trochu zamotat
Z audia jsem obecně nebyl u vytržení. Zvuky a hudba jsou spíš jednoduché a dabing tu není. Postavy jen vydávají zvuky, což pro mě udělalo příběh trochu méně zajímavý. Pro Nintendo je to asi klasika, ale když je hra na příběhu docela postavená, tak mi to přeci jen chybí.
Všechny tyhle výtky jsou naštěstí spíše drobné vady na kráse. Když hru zapnu, tak mě tak chytí, že jsem naštvaný, že se autobus blíží k mé zastávce. Následně hraju doma, jdu spát hrozně pozdě a jen si nadávám, že nejsem schopen svůj nával záplavy trochu tlumit. Je prostě moc krásné, když vás nějaká hra pohltí.
Verdikt
Najděte jednu chytrou mechaniku, nabalte na ni další funkce a konečný výsledek vás ovládne. The Legend of Zelda: Echoes of Wisdom je nádherným příkladem toho, jak jednoduchá hra dokáže zabavit na dlouhé večery a jen tak se neomrzí.