Recenze hry Avatar: Frontiers of Pandora. Příliš velké sousto
Ladislav Novák
12. prosince 202317:19
Ubisoft si prostřednictvím Massive Entertainment protentokrát ukousl příliš velké sousto, kterým se tak trochu zadávil.
Jestli existuje hra, na kterou jsem se v letošním pestrém výběru opravdu netěšil, je to rozhodně novinka od Ubisoftu, respektive Massive Entertainment - Avatar: Frontiers of Pandora. Nevím proč, ale od prvních záběrů mi na prezentovaných trailerech něco nesedělo. Že by snad kombinace dvou silných značek? Vždy se ovšem rád přesvědčím na vlastní kůži, a proto jsem se v uplynulých dnech vydal na toto modře zbarvené dobrodružství.
Spojení gigantů
Filmovou předlohu mám rád, oba snímky jsem si náležitě užil a popravdě nemůžu říct křivého slova. Nepatřím k tvrdému fanouškovskému jádru, ale tenhle svět je mi svým způsobem sympatický. Již dlouhou dobu jsem si kladl otázku, kdy to přijde a dorazí nějaký miliónový AAA herní titul, který nás vezme do nehostinných míst měsíce Pandora. Dokázal bych si představit desítky různých vývojářských týmů, které by se mohly tohoto velkolepého projektu zhostit, ale že by to měl být právě Ubisoft? Pro mě osobně noční můra jakýchkoli adaptací. Nechápejte mě špatně, tituly Ubisoftu mám rád a u jejich her se vždy náležitě bavím, ale jejich rukopis je zkrátka tak silný, a tak specifický, že se na adaptace filmových hitů prostě nehodí.
Stalo se a došlo na střet dvou gigantických světů. Dva neslučitelné světy, dva tak odlišné přístupy, které se snad ani ve snu nemohly synchronizovat bez drtivých ústupků. Tahle srážka měla od začátku tolik překážek, že snad ani na papíře nemohla dopadnout dobře. A stalo se. Komplexnost světa Avatar zkrátka nemůže být postihnuta svérázným Ubisoft přístupem, který klade důraz na úplně jiné hodnoty.
Avatar: Frontiers of Pandora představuje nenaplněné tužby fanoušků filmu a zklamání milovníků klasických Ubisoft her
A výsledek? Avatar: Frontiers of Pandora představuje nenaplněné tužby fanoušků filmu a zklamání milovníků klasických Ubisoft her. Herní adaptace se zastavila někde mezi, přesně v tom prostoru, kde být nemá. Ani tam ani tam. Vývojáři z Massive Entertainment, kteří mají na svědomí mimo jiné hit Tom Clancy’s The Division si ukousli velké sousto, kterým se pod tíhou chamtivosti zadusili.
Volání divočiny
V obecné rovině se jedná o first person akční adventuru odehrávající se ve velkém otevřeném světě. Hráč je pasován do role jednoho ze sirotků Na’vi, kterého si v jednoduchém editoru sám tak nějak přizpůsobí. Nečekejte však žádné velké zázraky, jedná se spíše o elementární možnosti. Po úvodních sekvencích se se svým hrdinou dostáváte na svobodu ze spárů RDA a začíná boj o holý život. Nejde tu ovšem jen o přežití jako takové, ale o sjednocení ostatních klanů a o tuhý boj proti korporátu. Příběh tedy nepatří mezi ty neoriginálnější a je svým způsobem až trestuhodně promarněný, každopádně to bych osobně neshledával jako nejslabší místo.
V otevřeném světě se budete postupně učit veškeré herní mechanismy, poznávat principy přežití, boje, pohybu a budete se snažit splynout se svým přirozeným prostředím. Je třeba poznamenat, že úvodní část hry se rozjíždí opravdu hodně pomalu a pod tíhou všemožných informací, tipů a triků zkrátka může nejednoho hráče odradit. To je ovšem tradiční problém her s otevřeným světem. Snaží se toho naservírovat tolik, že než k tomu všemu skutečně dojde, už jste přinejmenším otrávení. V tomto ohledu by Avatarovi slušela větší přímočarost a svižnější rozjezd, klidně i na úkor osekaných mechanismů, které ve finále stejně nefungují nikterak závratně.
Úvodní hodiny jsou tak spíše trápením a četbou než-li intenzivní pařbou. Bohužel, jakmile se titul rozvine do své opravdové podoby, ukážou se jeho největší slabiny. Tou nejzásadnější je herní koncept, po kterém vývojáři sáhli. Celkem rychle se totiž provalí, že ubisoftí přístup zkrátka není pro takový typ hry tou nejšťastnější volbou. Univerzum Avatara by zasloužilo mnohem komplexnější a hlubší přístup než další odbočku ve stylu Far Cry. Dokážu si představit příběhově laděnou akční RPG hru z pohledu třetí osoby, která by kladla důraz na vývoj postavy, dialogy, vlastní rozhodnutí a upozaďovala akční složku a všechny ty tradiční šílenosti.
Svoboda bez rozhodování
Zde příběh nezměníte, vše je jasně nalinkované, se svým hrdinou se jen vezete a skáčete od questu ke questu. Vytrácí se pocit skutečné svobody, uvěřitelnosti a Avatar: Frontiers of Pandora začne brzy sklouzávat ke kýčovité a bezduché akční zábavě, která se sice odehrává v konkrétním světě, postrádá ale jeho ducha. Tempo a prostředky, které vývojáři zvolili, zkrátka nejsou ve shodě s filmovou předlohou a titulu nesluší. A je to škoda, neboť samotné pojetí herního světa je více než atraktivní.
Nabízí spousty zajímavých lokací, odlišnou faunu i floru, spousty impozantních míst a zejména mnohovrstevnaté lokace, ve kterých se budete pohybovat ve více úrovních, neboť vývojáři kladou důraz i na vertikální pohyb. Budete tak přeskakovat ze stromu na strom, využívat lana, skákat po skalách nebo zakusíte přírodní trampolíny. Je třeba přiznat, že zejména v úvodních hodinách se celkem natrápíte, po získání určitého skillu už se ale budete bavit.
Tempo a prostředky, které vývojáři zvolili, zkrátka nejsou ve shodě s filmovou předlohou a titulu nesluší
To, co se může zdát jako velká zábava však s sebou přináší rovněž nejedno úskalí v podobě mnoha frustrujících pádů či zhoršené podmínky orientace. Cíl totiž může být v různých úrovních, což není vždy na první dobrou tak patrné. Pohyb po světě je často hodně zdlouhavý, alespoň do doby, než si osedláte ikrana, který celý proces zpříjemní a zpestří. Dočkáte se krásných výhledů i adrenalinových zážitků a budete tak obdivovat toto pozoruhodné místo. K tomu všemu si užijete příjemného hudebního doprovodu, který se snaží navodit velkolepost filmové předlohy. Audiovizuální stránka je na opravdu vysoké úrovni, alespoň tedy s přihlédnutím k velikosti hry. Na PS5 jsme se však potýkali s poněkud delšími loadingy, a především nevzhledným doskakováním textur a dalšími technickými nedodělky.
Fádní náplň v pohledném světě
Avatar: Frontiers of Pandora bohužel není a nemá být jen explorativní hrou, a to zásadní se odehrává v rámci jednotlivých questů. Samotná hratelnost bohužel silně pokulhává a nenabízí žádné inovativní postupy. Ba naopak, drží se hodně při zemi. Budete tak tradičně zabírat místa, osvobozovat a vrhat se do chumlů přitroublých nepřátel. Zkrátka klasika, kterou už jsme tu měli několikrát. Bohužel s tak nějak nefungujícím soubojovým systémem. Už dlouho jsem se v samotném boji necítil tak nekomfortně, jako zde. Nedokážu přesně popsat proč, ale tenhle mišmaš mi nesedl.
Jak už jsme si u akčních adventur v otevřeném světě zvykli, nechybí nejrůznější vylepšování, upgradování či strom dovedností. Velká pozornost je kladena rovněž na survival prvky hry, budete tak sbírat suroviny, bylinky, rostliny či zabíjet zvířata. Chvíli lovec, chvíli sběrač, ale vždycky Ubisoft. Opět další mechanismus, který si lze odškrtnout, ale ve výsledku neohromí. Navíc protentokrát s opravdu nevzhledným interfacem, který je vskutku na blití.
Jako celek to zkrátka nefunguje a možnost kooperativního hraní výsledek rozhodně nezvrátí. Ani nevím, jestli bych se chtěl trápit ve dvou. Možná, kdyby titul vyšel před deseti lety, působilo by všechno o něco svěžejším dojmem. V tomto případě to bohužel nestačí. Máme tu sice krásně zpracovaný svět plný barev a pozoruhodných míst, pohyb v něm je ale nudnou rutinu. Avatar: Frontiers of Pandora je fádní záležitostí a promarněnou příležitostí, která staví na osvědčených, ale rezavějících základech. A je krásným důkazem toho, že spojení se silnou značkou neznamená automaticky úspěch.
Verdikt
V mých očích dopadl Avatar: Frontiers of Pandora přesně tak, jak jsem očekával. Nabízí krásný a úchvatný herní svět, ale bídnou a opotřebovanou hratelnost, která už nějakou dobu nefunguje. Zklamáním je rovněž příběh, scénář a veškeré dialogy. Tahle značka si zaslouží mnohem komplexnější přístup.