Recenze hry Lies of P. Dokážete si s Pinocchiem prolhat cestu k lidskosti?
Jonáš Mácha
25. září 202311:05
Od studia Neowiz přichází další hra z dnes už legendárního souls-like žánru, kterou inspirovala série Dark Souls od japonského studia From Software. Přestože inspirace původními hrami je zde zřejmá, Lies of P přichází s vlastními inovacemi, ale i vlastními chybami.
Udělat dneska dobrou soulovku není jen tak. Přestože hlavní aspekty tohoto žánru už jsou všem tak nějak jasné (hardcore bossfighty, kvalitní RPG systém a zase hardcore bossfighty), studia se na něm opakovaně spalují už několik let. Korejskému studiu Neowiz se však podařilo něco, co možná žádnému nováčkovi souls-like žánru - ze hry jde dojem, jakoby ji skutečně dělal From Software.
Jako od From Software začíná i příběh: objevíte se na random místě, netušíte proč a jak, ale někdo nutně potřebuje vaši pomoc. A ten někdo na vás čeká v místním hotelu Krat, nesoucím stejné jméno jako samotné město.
Právě město Krat je dějištěm víceméně celé hry. To totiž zachvátily dvě pohromy: tzv. “Puppet frenzy”, kvůli které se dříve lidem sloužící loutky pomátly a začaly vraždit všechny okolo, a také tzv. “Petrification Disease”, nemoc, jež napadá lidi a mění je v podstatě v takové zombie. Aby toho nebylo málo, tak se po městě potulují i bandité, kteří si přivlastnili jeho části a jak asi tušíte, ani jedna z těchto skupin nebude tak úplně na vaší straně.
Jako od From Software začíná i příběh: objevíte se na random místě, netušíte proč a jak, ale někdo nutně potřebuje vaši pomoc
Vás, totiž Pinocchia, si do hotelu Krat zavolala modrovlasá Sophia, která chce město zachránit, ale potřebuje k tomu samozřejmě vaši pomoc. Na oplátku vám za nasbíraný materiál “Ergo” poskytne sílu, abyste byli co nejlépe připraveni na nadcházející nebezpečí a vysvětlí vám spoustu nejasností.
No a to je na několik dalších hodin jediným příběhovým motorem. Samozřejmě potkáte spoustu dalších NPC (včetně vašeho tvůrce/otce Geppetta), zjistíte informace o světě a o Pinocchiovi samotném (např. že na rozdíl od jiných loutek umí lhát), ale přestože příběh nemusíte zjišťovat jenom z popisků předmětů jako v Dark Souls, pro jeho vývoj musíte hře věnovat nějaký ten čas. A když se příběh konečně trochu rozjede, tak i přes jeho dobrou kvalitu se jedná asi o nejslabší část celé hry.
Jak se hraje s Pinocchiem?
Příběh však nebyl nikdy tím hlavním tahákem souls-like her. To bylo, a asi vždycky bude, kvalitně zpracované akční RPG z pohledu třetí osoby. A to Lies of P zvládlo až na pár chybiček skvěle. Celkový zážitek je opravdu parádní, grafika je díky Unreal Engine 5 krásná, a společně s výborným zvukovým a hudebním doprovodem vytváří úžasnou atmosféru. Hru jsme testovali na PS5, kde běží na plynulých 60 fps v performance režimu. Dílo nám těmito vlastnostmi velmi připomíná remake Demon’s Souls od studia Bluepoint Games.
Dalším důležitým pilířem je samotná hratelnost, která stojí na velmi dobře zpracovaném soubojovém systému. Ten je samozřejmě silně inspirovaný soulsborne hrami (Soulsborne = souls hry od From Software) a to hlavně hrami Bloodborne a Sekiro. Ale jak se říká - neopravuj co není rozbité. Vývojáři si tak jen vzali, co funguje a vytvořili soubojový systém, který klade důraz na agresivitu, blokování a parírování. K tomu přidali svoje vlastní nápady (o tom až později) a hra se díky tomu hraje velmi dobře, zejména pokud jste už nějaké ty soulovky zažili.
I tak má ale soubojový systém svoje chyby. Prvním problémem, kterého si všimnete, bude nejspíš kamera. Ta totiž občas zlobí, zejména u rychlých nebo velkých nepřátel a často se tak stává mnohem větším nepřítelem, než váš aktuální soupeř.
Já jsem si třeba také všiml toho, že útoky nepřátel nezraňují okolní nepřátele, kteří jsou v dosahu, jako tomu v soulsborne hrách bývá a kolega zmiňoval, že hra příliš neumožní nepřátele „staggerovat”, což je mechanika, kdy nepřítele rozhodíte svým útokem. Tyhle prvky pak mohou soulsborne veteránům chybět. Jestli se jedná o záměr, nebo nedostatek je asi na zvážení každého hráče, ale za nás to soubojovému systému ubírá hloubku.
Kamera občas zlobí, zejména u rychlých nebo velkých nepřátel a často se tak stává mnohem větším nepřítelem, než váš aktuální soupeř
A co by byla souls-like hra bez pořádně frustrujících bossů? Těch hlavních i vedlejších tu najdeme samozřejmě nespočet a na první pohled zaujmou vizuálním zpracováním a špetkou asijské šílenosti. Designově se bossfighty povedly na jedničku a dokážou (ne)mile překvapit.
Problémem místních bossů je však občas samotný souboj. Ten totiž v některých případech, místo zajímavých mechanik, přináší jen tunu životů s nudnými patterny, přes které je prostě potřeba se prokousat. Občas taky bossové útočí neintuitivně, dobrým příkladem může být použití útoku na dálku, když od bosse stojíte na vzdálenost loutkové paže, což ve výsledku ubírá hráči kontrolu nad soubojem. A to je, vzhledem ke krásně připravenému zasazení, velká škoda.
Hra má také pěkně strmý difficulty scaling. Zatímco prvních pár bossů je relativně jednoduchých, hra vám po pár hodinách názorně ukáže, že zas tak dobří nejste a začne vás směle posílat na respawn.
Inspirace a inovace
Přestože se sami vývojáři distancují od přímé inspirace ze slavného Bloodborne a tvrdí, že podobnosti jsou čistě náhodné, najdeme jich zde víc než dost, a to nejen s Lovecraftovskou soulovkou. Jak už to u souls-like her bývá, hra je lineární záležitostí - oblasti mají poměrně jasně daný konec a začátek, v podstatě můžete jít jenom „za nosem”, ale i tak se může stát, že se ztratíte. V UI designu moc novinek nenajdete, každopádně ty, které tam jsou, vám průchod hrou o něco usnadní. Takovou novinkou, která je jasně viditelná oproti soulsborne hrám, je např. ukazatel questu u oblasti při teleportování mezi Stargazery (obdoba Bonfirů).
Hned od začátku si můžete všimnout pochmurného prostředí města Krat (Yharnam), rozšiřující se nemoci, questy od NPC za oknem, guard regainu a tak dále. Mechanik, které hráči Bloodbornu moc dobře znají, je tu více než dost, ovšem hra si bere prvky i z ostatních titulů soulsbornu. Krásný příklad je Legion Plug (Sekiro), mechanická ruka, na kterou lze připnout různé zbraně a nástroje, nebo třeba Fable Arts (Elden Ring), což jsou speciální útoky zbraní, které můžete použít po nabití tzv. Fables.
Silnou inspiraci tu najdete i ze slavné série Dark Souls, ta ovšem není přímo gameplayová. Inspirace se promítá ve funkčnosti příběhu. Ten je mnohem čitelnější, než v sérii Dark Souls, ale podobně vám spoustu informací vypráví svět samotný, dialogy s NPC nebo popis itemů, které jsou rozmístěny po celém Kratu. Vaše činy a rozhodnutí mají dopad na svět jako takový - v Lies of P jde především o mechaniku lhaní. Lhaní (nebo pravdomluvnost) ovlivňuje, jaké dostáváte z questů odměny či jestli quest vůbec dostanete. Lhaní jako takové je přece jenom hlavním pilířem této hry. Akorát, že vůbec. Ano, lhaní ovlivní určité postavy a části příběhu, ale ve finále nemá takový dopad, jako bychom od hry se slovem „lies” v titulu čekali.
Ale najdeme zde i pár vlastních ingrediencí z korejského studia. Jedna z opravdu povedených mechanik se týká zbraní. Většinu zbraní můžeme rozdělit na dvě části - čepel a rukojeť. Každá má vlastní staty a unikátní schopnosti a co víc - tyto dvě části můžete mezi sebou kombinovat napříč arzenálem, jak se vám jen zachce. Tímto způsobem si můžete vytvořit unikátní zbraň, která bude sedět do vašeho playstylu, takže pokud rádi používáte velké kladivo, a chcete k němu dát rukojeť z dýky, směle do toho.
Ke zbraním se pojí ještě jedna, v souls-like světě velice známá, ovšem hráči nenáviděná mechanika - durabilita zbraní
Ke zbraním se pojí ještě jedna, v souls-like světě velice známá, ovšem hráči nenáviděná mechanika - durabilita zbraní. Naštěstí korejské studio vymyslelo velice přívětivý způsob, jak tento prvek do hry zakomponovat, aniž by ovladače lítaly z oken. Durability bar je krásně vidět po celou dobu hraní na obrazovce, takže před boss fightem nemusíte složitě hledat, jestli vám zbraň vydrží. Navíc dostanete Grinder, malý tool na mechanickou ruku, kterým si můžete kdykoliv během hraní zbraň znovu nabrousit, či jí posilnit efektem, který si do něj vložíte. Hra navíc s odolností zbraní pracuje i v rámci status efektu „Decay”, který vám zbraň ničí a vy si ji tak musíte opravovat častěji.
Dále tu máme v souls-like ne tak běžný Skill tree systém, který bere některé základní prvky ze soulsborne her a schovává je do progression systému. Skill tree nabízí spoustu pasivních vylepšení, jako lepší healy, ale schovává i aktivní schopnosti. Např. pokud jste hráli Dark Souls, tak jistě znáte slavný roll s i-Framem (invincibility frame) - zde je také, ale nachází se schovaný za zmíněným Skill tree systémem a než si ho odemknete, musíte se spokojit s úskokem ve stylu Bloodborne.
Verdikt
Hororové zpracování klasické dětské pohádky v souls-like formátu na nás zapůsobilo skvěle a jakožto veteráni soulsovek si tuto hru užíváme naplno. Borcům z Neowiz se povedlo vytvořit velmi kvalitní adaptaci tohoto žánru a jako jedni z mála se přiblížili legendárním hrám od From Software. Pokud si potrpíte na hardcore hry, máte rádi výzvu a chcete si frustrací vytrhat pár vlasů u nejmenovaného arcibiskupa, můžeme hru vřele doporučit.
