Recenze brýlí PlayStation VR2. Úžasný zážitek za dostupnou cenu
Ladislav Novák
2. září 202318:42
Na několik týdnů jsme se ponořili do virtuálních světů s novým VR headsetem od Sony. Byla to zábava, ale máme i několik připomínek.
Na podzim roku 2016 Sony přišlo na trh s VR setem první generace. Nebyl dokonalý, ale své místo mezi hráči si rozhodně našel. Na nástupce v podobě PS VR2 jsme čekali slušných sedm let, což je v podstatě doba jednoho generačního cyklu. Měli jsme možnost tento nejnovější přírůstek od Sony podrobně otestovat a přinášíme vám naše pocity.
Na pevných základech
PLAYSTATION VR2 pochopitelně navazuje na svého o sedm let staršího předchůdce, což je zřejmé už na první pohled. Dočkali jsme se tak legitimního nástupce, který své kořeny rozhodně nezapře, a to jak po stránce konstrukční, tak technologické. SONY přichází s pevným a ověřeným základem, který přirozeně a plynule posunuje v rámci evolučního technologického pokroku.
V rámci našeho testování jsme se ponořili do her Gran Turismo 7, Beat Saber, Horizon: Call of the Mountain a novinky Firewall Ultra. Domníváme se, že jde o reprezentativní vzorek jak z hlediska žánrového zařazení, tak s přihlédnutím k velikosti vývojářských týmů. Na druhou stranu si uvědomujeme, že poskytnout recenzi na tak komplexní a všestranné zařízení, jakým PLAYSTATION VR2 bezesporu je, na základě několika propařených večerů, je poměrně ošemetné. Raději bych celý článek pojal spíše jako předání vlastních zkušeností, pocitů, poznatků a vypíchnutí klíčových kladů a záporů. Přece jenom výsledné vnímání se bude lišit především na základě kvality jednotlivých titulů. Čím kvalitnější hry budou na trhu dostupné, tím otevřenější náruč ze strany hráčů může SONY čekat.
Po estetické stránce je zřejmé, že se Sony nechtělo pouštět do zbytečného risku. Náhlavní set sice doznal nemalých změn, v rámci celkového vnímání jde však spíše o určité zahlazení, zakulacení a zpříjemnění pro oko jako takové. Co se barevného provedení týče, pochopitelně je v hlavní roli černá a bílá, ostatně u Playstationu bychom asi nic jiného ani neočekávali.
Výraznější inovace jsme se však dočkali v rámci samotných ovladačů. Nepraktické, nepřesné a nevzhledné Move Motion controllery totiž byly nahrazeny mnohem propracovanějšími a už na první pohled funkčnějšími Sense controllery, které přináší nejen responsivnější ovládání, ale rovněž perfektní ergonomii.
Futuristický drobeček
Zaměřme se nyní na samotný headset. Ten je tvořen plastovou pohyblivou čelenkou s pogumovaným vnitřkem a posuvnými brýlemi. Čelenka je vybavena otočným kolečkem, které zajišťuje celkové utáhnutí. Headset působí uhlazeně a futuristicky, na hlavě sedí víceméně skvěle. Vše kazí jen tak nějak lacině vyhlížející plasty, ze kterých je vyroben. Celková konstrukce sice nikde nevrže a vše lícuje perfektně, stále však musíme počítat s poměrně křehkým zařízením. Během recenzování jsem zkrátka nezískal tu potřebnou důvěru.
Nastavovat lze jak nosnou čelenku, tak i samotné brýle, a to pohybem dopředu či vzad. Posuvné kolečko tak přibližuje, respektive oddaluje brýle od očí. Použití plastů však přináší jednu velkou výhodu a tou je rozhodně hmotnost, která se zastavila na příjemných 560 g. I tak ale tohoto drobečka při delších seancích rozhodně ucítíte.
Menších připomínek bychom měli k absenci vícera prvků pro nastavení usazení brýlí. Nabízený způsob je sice za dobře, ale k dokonalosti rozhodně ještě nějaký ten krůček chybí. Nastavit si headset tak, aby 100 % sednul není úplně jednoduché. Tak nějak mi chybělo trochu přesnější a komplexnější nastavení. Dokáži si představit více pohyblivých prvků, které by umožňovali nastavení ve více směrech.
Vnitřek headsetu je vybaven na dotek příjemnými materiály, je měkký a poměrně pohodlný. To platí jak o čelence jako takové, tak i o prostoru okolo nosu a očí. Výborně je vyřešena především krycí guma okolo očí, která celkem přesně přilne k obličeji a při dostatečném utažení perfektně zamezujee vstupu nežádoucího světla z okolí. Posledním seřizovacím prvkem je potom kolečko pro nastavení sbíhavosti čoček. Na spodní straně ještě nalezneme tlačítko pro vypnutí/zapnutí headsetu a aktivaci průzoru skrze kamery. To se hodí v případě, kdy se potřebujete porozhlédnout po skutečném okolí a správně se zorientovat.
Hardwarová specifikace
Typ zobrazovače: OLED
Rozlišení panelu: 2000 x 2040 bodů pro každé oko
Obnovovací frekvence panelu: 90 Hz, 120 Hz
Rozteč čoček: Upravitelná
Zorné pole: 110 stupňů
Senzory:
Senzor pohybu - Šestiosý snímací systém (tříosý gyroskop, tříosý akcelerometr)
Senzor nástavce: Infračervený senzor přiblížení
Kamery:
4 vestavěné kamery pro sledování soupravy a ovladače
Infračervená kamera pro sledování každého oka
Odezva: Vibrace kamery
Zvuk: Vestavěný mikrofon, 3,5 mm jack pro stereofonní sluchátka
Cena: 13 000 Kč
Co jsme hráli?
Firewall Ultra
První ze dvou her, kterou jsme od distributora obdrželi, byla novinka Firewall Ultra. Jedná se o taktickou týmovou střílečku viděnou z pohledu první osoby. Za hrou stojí vývojáři ze studia First Contact Entertainment. Zajímavostí rozhodně zůstává, že jde o první VR titul, který je postaven na nejnovější verzi Unreal Enginu 5 společnosti Epic Games. Jedná se tak o exkluzivní propojení UE5 s možnostmi PLAYSTATION VR2.
No, prvotní pocity, které si z hraní odnáším však bohužel nejsou tak ohromující, jak bych očekával. Samotná hra vypadá skvěle a rozhodně ždíme výkon hardwaru naplno, zklamání se však dostavilo v rámci samotného ovládání, se kterým jsem bojoval po celou dobu recenzování. Popravdě se z mého pohledu jednalo o tu nejméně vyladěnou hru v tomto ohledu.
Co však musíme ocenit a dalo se to čekat, je vizuální stránka hry. Pochválit musíme brilantně zvládnuté osvětlení, ale rovněž celkové zpracování herního světa, který vypadá opravdu uvěřitelně. To byl mimochodem možná jeden z hlavních důvodů mého prvotního setkání s kinetózou. Nikdy bych nevěřil, že na něco takového můžu trpět, tenhle zážitek mě ale vyškolil na zbytek večera. Jedná se o špatnou optimalizaci hry nebo můj vlastní problém? To ukáže až čas a další zkušenost.
Největší slabinou Firewall Ultra je však obsahová stránka, určitá nevyladěnost a minimální rozmanitost. Zamrzí rovněž minimum interaktivních prvků, které bychom rozhodně očekávali. Titul je postaven na dobrých základech taktických bojů ve stylu Rainbow Six, bohužel nejsou dotažené do zdárného konce. Několik světlých momentů totiž na kvalitní střílečku rozhodně nestačí. Hra v plném týmu je sice zábavná a návyková, je zde ale spousta problémů, které celkový zážitek hodně degradují. V neposlední řadě musíme upozornit na příliš dlouhé připojování do hry, které titulu celkem spolehlivě láme vaz.
Horizon: Call of the Mountain
Druhá hra, kterou jsme v rámci recenze obdrželi, byla Horizon: Call of the Mountain vývojářského týmu Guerrilla Games. Dle mého vrchol současné nabídky her na PLAYSTATION VR2 a pravděpodobně to nejlepší, co si lze zahrát. Je třeba si přiznat, že nejde o nikterak přelomovou hru, která by bořila hranice, exceluje však přesně v tom, pro co byla stvořena. K dispozici je nádherný a plně interaktivní svět, který dokáže hráče pohltit a nepustit. Je pravda, že občas budete mít pocit, že jste zavítali na trenažér šplhání po lanech či lezení po skalách, i tak je ale k dispozici skvělá vyladěná akce.
Titul boduje v oblasti hratelnosti, ohromující je haptická odezva, adaptivní spouště a celkově jde o hodně vybalancovaný titul. Vývojáře musíme rovněž pochválit za ukázkové využití eye trackingu, které naplno ukazuje možnosti této technologie. I v tomto případě jsem se po nějaké době ve světě začal setkávat s mírnými nevolnostmi, což mi jen potvrdilo, že problém bude rozhodně ve mně. Můj mozek si zkrátka nedokáže úplně přirozeně poradit s nesouladem mezi tím co vidí a tím co dělá tělo v realitě. Hodina souvislého hraní je pro mě zkrátka maximum, po kterém musí následovat návrat do reality.
Svět Horizonu je naprosto fascinující, veškeré dění je maximálně uvěřitelné a dynamika akce naprosto bezkonkurenční. Pokud si myslíte, že nemáte strach z výšek, tenhle zážitek vás dost možná vyvede z omylu. Skvělé je rovněž zpracování veškerých aktivit ve hře, od výroby šípů, přes samotnou střelbu, až po řešení hádanek. Pochvalu zaslouží rovněž velké množství nastavení a mnoho dostupných prvků přístupnosti.
Zamrzí snad jenom kratší herní doba a již zmiňované neustálé lezení po skalách. To dokáže po nějaké době omrzet. Každopádně, pokud se poohlížíte po tom nejlepším na trhu pro VR2, v tomto případě se rozhodně nespletete. Titul slouží jako ukázkový benchmark pro představení veškerých možností virtuální reality.
Opravdu silný kalibr
Technické údaje nastíníme spíše letmo, neboť každý už s nimi byl určitě dávno obeznámen. PLAYSTATION VR2 je vybaven dvěma samostatnými OLED displeji. Ohromující je zejména rozlišení 2000 x 2040 px, stejně tak jako obnovovací frekvence 120 Hz. Headset je vybaven čtyřmi vestavěnými kamerami pro sledování okolí a rovněž infračervenou kamerou pro sledování pohybu očí, což je opravdu lahůdka. Zejména potom ve hrách, které jsou této technologii nakloněné. Skvělou podporu tzv. eye trackingu lze najít například v Horizon: Call of the Mountain. Nechybí pochopitelně ani haptická odezva, kterou pocítíte při nejrůznějších nárazech či zásazích. Headset je nutné připojovat ke konzoli prostřednictvím napevno nainstalovaného kabelu. To se sice může jevit jako poněkud zastaralé řešení, je třeba však brát v úvahu, že je to výhradně konzole, která je v tomto případě srdcem celého procesu. Naštěstí je kabel dostatečně dlouhý a dobře umístěný tak, aby nedocházelo ke katastrofám.
Zklamáním jsou ovšem špuntová sluchátka připevněná k liště. Jejich použití a ergonomie je na vysoké úrovni, vzhledem k celému kontextu virtuální reality však působí spíše amatérsky. Připojeny jsou prostřednictvím klasického 3,5mm jacku a slouží spíše jako základ. Náročnějším uživatelům rozhodně doporučíme sáhnout po silnějším kalibru.
Vrcholem snažení společnosti Sony jsou ovšem naprosto bezchybné Sense ovladače. Ty nahradily prapodivné „mikrofonové hůlky“ z předešlé generace. Přináší futuristický vzhled, skvělou ergonomii a naprosto přesné a pohodlné ovládání. Navíc, díky důmyslnému systému téměř nehrozí jejich pád či upuštění. Samozřejmostí je haptická odezva a adaptivní spouště, což přináší úchvatné zážitky, zejména potom ve střílečkách. Potěší rovněž opravdu nízká hmotnost, díky které budete moci ovladači šermovat tam a zpět a ani se neunavíte. Daní za tuto skutečnost je však menší kapacita baterie. Zapomeňte na celovečerní orgie, Sense controller vydrží na jedno nabití maximálně čtyři hodiny, a to už samo o sobě bude představovat úspěch. Nabití naštěstí netrvá dlouho, takže můžete dát očím odpočinout a do VR se vrátit rychle zpět. Zklamáním je pouze jeden přiložený USB-C napájecí kabel. Proč Sony dodává jeden kabel ke dvěma ovladačům?
Uživatelsky přívětivý
Velice příjemnou záležitostí je potom samotné prvotní zprovoznění VR setu a jeho pohodlné nastavování. Po softwarové stránce tak SONY odvedlo výtečnou práci. Stačí zapojit headset do konzole a nechat se vést. Bravurně funguje detekce a oskenování herního prostoru, stejně tak jako jeho následná úprava. Zprovoznění nezabere více než 10 minut a vy se tak můžete rychle vrhnout do vysněných světů.
Sony tak přináší za poměrně nízkou cenovku pohybující se okolo 13 tisíc opravdu silný kus hardwaru, který se může směle měřit s konkurenčními VR sety. V mnoha ohledech se jim minimálně vyrovná, v některých je dokáže i překonat. Tím zásadním je především zmíněná cenovka, neboť v součtu konzole a setu se dostáváme na cca 25 tisíc korun za možnost vstoupit do VR tajů, což konkurence v takové kvalitě nabídnout nedokáže. Stinnou stránkou výhradní exkluzivity pro konzole SONY je potom omezené množství her dostupných pro virtuální realitu. Nabídka bohužel není v tomto ohledu stále uspokojující, alespoň tedy na poli větších titulů. Bude tak rozhodně záležet především na ochotě vývojářů investovat čas, a nepochybně též finanční prostředky do kontinuálního vývoje kvalitních her. Těch bohužel v současnou dobu není úplně mnoho. Ano, situace se zlepšuje, ale o ideálu hovořit rozhodně nemůžeme.
Verdikt
Vyplatí se tedy investovat do VR druhé generace od společnosti Sony? Za mě osobně rozhodně ano. Mimo několik menších připomínek týkajících se omezeného množství ergonomického přizpůsobení, slabšího zvukového řešení či absence druhého napájecího kabelu není příliš bodů, které bych vyloženě mohl kritizovat. Naopak. Je cítit, že v Sony se skutečně zamysleli a posunuli svojí virtuální realitu do nové generace citlivě a s rozvahou.
