Recenze hry Senua's Saga: Hellblade II. Utrpení na vlastní kůži
Ladislav Novák
22. května 202412:30
Nezdolná válečnice Senua se vydává na svoji další cestu. Mytologické noční můry se opět stávají realitou.
Napadlo vás někdy, že máte těžký život plný zákeřných nástrah a překážek? Že jste neustále zkoušeni osudem? Pokud chcete uklidnit, vezte, že může být hůře. Před sedmi lety nás o tom přesvědčilo studio Ninja Theory, které na minulou generaci konzolí a PC přineslo akční dobrodružství Hellblade: Senua’s Sacrifice. V něm jsme byli svědky skutečně drsné a nezáviděníhodné pouti válečnice Senui, která ukázala, že láska hory přenáší. Hlavní hrdinka se tehdy během záchrany své osudové lásky postavila nejen nepřátelským bojovníkům, ale rovněž vlastním démonům, kteří terorizovali její mysl. Osud měl však smysl pro humor a nalinkoval hlavní hrdince další strastiplnou pouť. My jsme se na ní vydali a přinášíme vlastní pocity ze Senua's Saga: Hellblade II.
Pocity na prvním místě
Pocity, to je to správné slovo, kterým můžeme Senuino útrpné pokračování shrnout. Hellblade II je totiž, ostatně stejně jako první díl, charakterizováno zejména úchvatnou prezentací a silným důrazem na smyslovou a emocionální složku. Výsledkem jsou potom právě pocity. Ve své podstatě jde o jakousi antihru, jelikož titul do jisté míry popírá snad veškeré představy o hře jako takové. Co si z toho ovšem vzít?
Hellblade II navazuje tam, kde končil první díl. A to nejen z hlediska příběhového, ale zejména v konceptuální oblasti. Vývojáři se oproti konkurenčním akčním adventurám vydali tak trochu alternativní cestou a připravili pro hráče téměř indie zážitek, který se pohybuje někde mezi videohrou, filmem a psychologickým sezením. Milovníci kultovních klasik jako God of War nebo The Last of Us v tomto případě silně ostrouhají, neboť tohle putování nabízí úplně jiný zážitek.
Hellblade II se ve své podstatě až tak moc nehraje, Hellblade II se totiž prožívá. Vývojáři vrhli veškerou snahu a energii do úplně jiných oblastí, než by se dalo u akčního titulu očekávat. Ostatně, kdo hrál první díl ví, o čem je řeč.
Mezery v hratelnosti
Tak předně, klasické hratelnosti je opět opravdu za nehet. Ne snad, že by hráči jen tupě zírali na obrazovku, ale těch možností zkrátka příliš nemají. V jasně nadefinovaném a silně lineárním světě totiž budou s hlavní hrdinkou postupovat stále vpřed, občas v krvavém souboji zneuctí nějakého toho seveřana a čas od času vyřeší jednu z mnoha primitivních hádanek. Nic víc, nic míň.
Z hlediska hratelnosti se zkrátka žádné překvapení oproti prvnímu dílu nekoná a již od začátku je jisté, že vývojáři měli daleko hlubší záměr. Ostatně koncept, který Hellbalde II poskytuje, ani příliš svobody a sofistikovanosti ani neumožňuje. Byť je nutné si přiznat, že zejména soubojovému systému mohla být věnována trochu větší pozornost.
Je nutné si přiznat, že zejména soubojovému systému mohla být věnována trochu větší pozornost
Střety s nepřáteli jsou hutné, na pohled dynamické, mají neskutečnou energii a jsou pohlcující a uvěřitelné, ale z hlediska samotného ovládání až příliš vágní. Podobně bychom ostatně mohli hovořit i o druhém významném prvku hratelnosti, logických puzzlech. Těch je ve světě poměrně mnoho a povětšinou se točí okolo objevování nejrůznějších symbolů.
I v této oblasti vývojáři odvedli spíše základní práci, aby si tak mohli odškrtnou další vrstvu, která nebude nikterak narušovat primární kvality titulu. Prostorově laděné hádanky jsou často až příliš základní a jejich vyřešení je čago otázkou několika sekund. Povětšinou stačí poodstoupit a změnit úhel pohledu, doslova.
Nový standard?
Jak jsem již několikrát poznamenal, největší předností Senua's Saga: Hellblade II je pohlcující atmosféra a ohromující audiovizuální zpracování, které bude hledat konkurenci jen hodně stěží. Svět, animace, postavy, pohyby, lipsync, textury, efekty vody, nasvícení, stíny, zkrátka vše, na co si vzpomenete, vypadá naprosto fantasticky. Škoda jen výrazného omezení na konzolích, Xbox totiž umožňuje hrát pouze ve 30 FPS, což rozhodně není ve shodě s představou o next-gen. Na druhou stranu míra detailů v grafickém zpracování a téměř bezchybný technický stav tento nedostatek alespoň trochu kompenzuje.
Tak trochu alternativní přístup vývojářů demonstruje i snaha o filmovost. Během putování totiž získáváte pocit, že jste součástí nějakého interaktivního filmu. K tomu všemu napomáhá nejen totální ignorace uživatelského rozhraní, ale rovněž poměr stran 2.39:1.
Ninja Theory zvládli posunout audiovizuální zážitek na zcela novou úroveň, která by se do budoucna mohla stát standardem pro nově vznikající hry
Kredit musíme rovněž udělit za naprosto strhující podání příběhu, perfektní scénář, ale rovněž střih jako takový. Kombinace výše zmíněného vede k opravdu ultimátnímu herně-filmovému zážitku. Často si tak budete klást otázku, zdali hrajete hru nebo sledujete film. Všechna ta plynulost, hladké přechody, zpracování scén jako takových. A rozhodně nesmíme zapomenout na perfektní herecké výkony, které budou při letošním udělování herních ocenění jistě mnohokrát zmiňovány.
Neméně významným pilířem titulu je potom audio složka hry. I zde vývojáři odvedli opravdu perfektní práci a dosáhli fascinujících výsledků. Často slýcháme o nutnosti používat při hraní sluchátka, ale v tomto případě je to pro celkový zážitek opravdu stěžejní. To, jak vývojáři dokázali zpracovat zvukovou složku obecně a zejména potom našeptávající hlasy v Senuině hlavě zaslouží metál. Ninja Theory zvládli posunout audiovizuální zážitek na zcela novou úroveň, která by se do budoucna mohla stát standardem pro nově vznikající hry.
Utrpení na vlastní kůži
A postupně to do sebe tak nějak všechno krásně zapadlo. Perfektní audiovizuální zpracování, příkladná prezentace, ukázková práce s příběhem, smysl pro detail a zejména silná témata s psychologickým podtextem. Během hraní budete zakusovat veškeré utrpení hlavní hrdinky, její bolest, její noční můry, ale rovněž emocionální vychýlení. Senua's Saga: Hellblade II není o hratelnosti, ale o pocitech a emocích.
Takových pokusů jsme tu již měli mnoho, ale až nyní můžeme s klidným svědomím prohlásit, že jsme se dočkali něčeho výjimečného, co přesahuje naše dosavadní zkušenosti s podobně laděnými hrami. A rovněž můžeme konstatovat, že druhý díl Hellblade bezesporu překonal svého předchůdce, a to snad ve všech ohledech.
Potěšující je rovněž herní doba, která se pohybuje okolo deseti hodin, což je vzhledem k pojetí titulu tak akorát. Delší stopáž by pravděpodobně vedla k pocitu nastavované kaše a postupnému unudění hráče.
Verdikt
Senua's Saga: Hellblade II je opravdu výjimečná hra s mnoha přesahy. Pravda, hratelnosti nenabízí příliš a jde spíše o filmový interaktivní zážitek, ale zatraceně skvěle prezentovaný. Fantastické grafické zpracování a pohlcují audio složka umožňuje hráčům prožít si nezapomenutelný příběh hlavní hrdinky s maximální autentičností. Vězte, že všechny ty pocity a emoce ve vás budou rezonovat ještě dlouho po dohrání. A co potom to všudypřítomné našeptávání…