Vyzkoušeli jsme Last Train Home. Českoslovenští legionáři ve strategii, na kterou můžeme být hrdí
Studio Ashborne Games konečně odhalilo hru, na kterou už nějaký ten pátek pracuje. Last Train Home se bude věnovat putování československých legionářů do Vladivostoku a zkušební verze zanechala velmi dobrý dojem.
Ačkoli mají již přes 50 lidí, studio Ashborne Games zatím moc příležitostí k tomu se ukázat nemělo. Založeno bývalými zaměstnanci Bohemia Interactive a financované vydavatelstvím THQ Nordic, tento nový tým je plný zkušených vývojářů. Samotné studio však dělalo spíše pomocné práce, například spolupracovalo na neúspěšném titulu Commanche.
Starobrno však chytrým českým ručičkám nezakalilo mozek a hlavně nesebralo odvahu. Ve spolupráci s Československou obcí legionářskou tvoří strategii o putování československých legionářů do Vladivostoku. Jedná se o kombinaci správy vlaku a shánění zásob se souboji ve stylu Company of Heroes.
Trocha naší historie
Když za první světové války začala vznikat myšlenka československého státu, bylo jasné, že pro úspěch tohoto plánu bude třeba pomoci vojskům Dohody také vojensky. Ve všech státech Dohody začaly vznikat takzvané československé legie, které byly nejpočetnější v Rusku, kde jich bylo přes 70 000.
V Rusku to však začalo být velmi dramatické. Nejdříve byl v březnu 1917 svržen car a vlády se ujala prozatímní vláda. Ta však velké popularitě neholdovala a 7. až 8. listopadu proběhla říjnová revoluce (čtete správně, Rusové jen mají šílený kalendář) a vlády se ujali komunisti. Ti uzavřeli s Německem Brestlitevský mír, ale koncem jedné války začala pro Rusko válka druhá. Propukla velká občanská válka, kdy komunisté bojovali s takzvanými bělogvardějci o moc.
Českoslovenští legionáři se ocitli v nehezké situaci. Kvůli podmínkám Brestlitevského míru byli momentálně nepřáteli státu, který se zmítá v občanské válce. Nakonec se zrodil plán vzít vlak po Transsibiřské magistrále, přepravit se do Vladivostoku, a odtamtud lodí do Francie. Cesta však nebyla jednoduchá a zde začíná hra.
Strastiplná cesta domů
Ve hře se střídá management vlaku s boji. Starání o vlak by se na první pohled dalo přirovnat ke správě v XCOMu. Získáváte suroviny a posíláte vojáky na mise. Vojáci se na misích mohou zranit, pak je musíte poslat do zdravotnického vagónu, když hladoví, musíte pro ně mít gáblík… nebo nechat vykrvácet a vyhladovět. K vyzkoušení to na Game Accessu bohužel nebylo, ale zdá se, že správa vašich vojáků bude zásadní.
Mise jsou částečně generované, ale většina scénářů bude dopředu nastavená. Spíš samotná cesta se můžete vždy odvíjet trošku jinak. Gandalf vás s „You shall not pass“ asi nezastaví, ale menší detaily jako nalezené suroviny mohou být pro gameplay zásadní.
Jakmile vstoupíte do mise, vyberete si svůj tým a spustí se bitva ve stylu Company of Heroes. Hra se tedy zaměřuje na micromanagement vaší jednotky, v tomto případě jednotlivých vojáků. Síla nevychází z počtu, ale z umu a taktiky.
Company of Czechoslovak Heroes
Krátká mise byla z vyzkoušení i na Game Accessu, kde byla hra pojmenovaná úderně pouze jako „Unnannounced project“ (což mluví asi za vše). Byla tam krátká mise, kdy dojdete k vesnici, zjistíte, že vesničany odírají ruští vojáci a rozhodnete se jim pomoci.
Základ hratelnosti vychází z odlišných tříd. Je tu ostřelovač, útočný voják z bajonetem, kulometník a granátovník či medic. Musíte využít nejen jejich předností, ale také prostředí. U snipera se hodí, aby měl rozhled, kulometník zase může krýt vybrané území a když ho pokryje dobře, vojáci tam můžou vletět s bajonetem jak Leeroy Jankins a ubodat každého, kdo neuteče včas.
Boje fungují skvěle a vystihují vše perfektně. Odmění za dobré promyšlení a risk,ale zároveň trestají přehnanou ukvapenost. Z krátké ukázky jsem něměl pocit, že by cokoli bylo vyloženě nefér a líbila se mi jednoduchost. Každá třída má i speciální schopnosti, které si na nic nehrají, jsou celkem přímočaré (jako rychlá střela snipera nebo hození granátu) a na bojiště se skvěle hodí.
Hra dost doporučuje používat stealth, kvůli tomu mohou vojáci například házet kameny. Upřímně mi to však vůbec nešlo a ve stylu „nikdo si nevšimne, když nikdo nežije“ jsem se vrhal do krušných bojů. K tomu vás hra může i přinutit. Mise není příliš nátlaková, každopádně jsou tam momenty jako začátek bombardování vesnice, kdy vás hra nutí zrychlit a útoku zabránit.
Nadějný titul na obzoru?
Na závěry je moc brzo, každopádně vše na mě zatím působí dobře. Zajímavá část historie, vtahující děj a dobře uchopený styl boje. Nutno ještě zmínit, že příběh bude vyprávěn za pomoci herců jako Karel Dobrý, Ladislav Pokorný, Ladislava Jančíková či Dušan Vitázek, takže doufám ve vysokou kvalitu mimochodem i českého dabingu. Hra bude mít kompletní českou lokalizaci.
Držme tedy vývojářům palce a snad se můžeme těšit na další skvělou hru z naší historie.